Adoptujte Grumpy❤️
Kříženec · Mužský · Starý · 18 roky
Grumpy je minimálně to, co tvrdí ti dvounozí. Myslím, že jsem charismatický, zkušený gentleman s elegantním sestřihem. Pravdu je, že mi je mezi 14 a 18 lety. Upřímně, už jsem to dávno přestala počítat. V mém věku prostě děláte to, co děláte. Mé sluch už není tak dobrý. Vidění je jen v pořádku. Ale víte, co funguje skvěle? Můj čich! Když někde někdo rozbalí pamlsek nebo se otevře dveře ven, najednou jsem neuvěřitelně rychlý. Dokonce i lidi jsou ohromení. Jinak si užívám svůj důchod. Trochu procházka po zahradě, pak si zdřímnu. Nebo dvě. Nebo pět. To je v podstatě na plný úvazek. Mám lidi velmi rád. Raději jsem uprostřed věcí než jen tak tam být. Jiné psy? Žádný problém. Malá zvířata? Jsou povolena taky. Jsem teď příliš moudrý na to, abych se rozčiloval nad takovými věcmi. Pravda... moje močový měchýř pracuje podle svého vlastního rozvrhu. Proto nosím elegantní psí plenu. To mě vůbec netrápí. Skutečný starý muž ví, že styl je všechno. Mé uši mají chronický zánět, takže dostávám léky každý den. Ale jsou cenově dostupné. A pokud se divíte, proč chodím, jako bych hledal cestu domů po dlouhé párty noci... To je kvůli mému věku a nesprávnému postavení kyčle. Nemám žádnou bolest. Jen šťastně procházím životem. Žádný hrad. Žádný luxus. Žádné velké dobrodružství. Chci jen domov. Osobu, která se na mě láskyplně usměje, když mi vyleze jazyk (jsem ve skutečnosti "bezzubý sojka" a zubní náhrady byly pro mě příliš drahé). Někdo, kdo mi předloží měkký koš, pohladí mě a řekne: "No tak, dědo, pojďme na malou procházku." Přál bych si, abych nemusel strávit své poslední roky v útulku pro zvířata. Nechci zemřít v útulku pro zvířata. Chci se znovu cítit jako doma. Chtěl jsem být milován znovu. Chtěl jsem zažít, jaké to je vrátit se domů. Pokud si myslíte, že ve vašem srdci a na vašem gauči je stále místo pro milovaného, trochu excentrického starého muže, pak prosím kontaktujte útulku pro zvířata Bockau.
Přečíst původní (de)
Hallo, ich bin Grumpy Zumindest behaupten das die Zweibeiner. Ich selbst finde ja, ich bin eher ein charmanter, lebenserfahrener Gentleman mit einer stylischen Frisur. Tja… irgendwas zwischen 14 und 18 Jahren. Ehrlich gesagt habe ich irgendwann aufgehört zu zählen. In meinem Alter macht man das eben so. Ich höre nicht mehr so gut. Sehen klappt auch nur noch so mittel. Aber wisst ihr was hervorragend funktioniert? Meine Nase! Wenn irgendwo eine Leckerei ausgepackt wird oder sich die Tür nach draußen öffnet, bin ich plötzlich erstaunlich flott. Da staunen selbst die Menschen. Ansonsten genieße ich mein Rentnerleben. Ein kleines Ründchen durch den Garten, anschließend ein Nickerchen. Oder zwei. Oder fünf. Das ist schließlich ein Vollzeitjob. Ich mag Menschen sehr. Am liebsten bin ich mittendrin statt nur dabei. Andere Hunde? Kein Problem. Kleintiere? Dürfen ebenfalls da sein. Ich bin inzwischen viel zu weise, um mich über so etwas aufzuregen. Zugegeben… meine Blase arbeitet inzwischen nach ihrem ganz eigenen Dienstplan. Deshalb trage ich ganz selbstverständlich meine schicke Rüdenwindel. Die stört mich überhaupt nicht. Ein echter Opa weiß eben, dass Stil alles ist. Meine Ohren haben eine chronische Entzündung, deshalb bekomme ich jeden Tag Medikamente. Die sind aber gut bezahlbar. Und falls ihr euch fragt, warum ich laufe, als hätte ich nach einer langen Partynacht den Heimweg gesucht…Das liegt an meinem Alter und einer Fehlstellung der Hüfte. Schmerzen habe ich keine. Ich wackle einfach fröhlich durchs Leben. Kein Schloss. Kein Luxus. Kein großes Abenteuer. Ich wünsche mir einfach ein Zuhause. Einen Menschen, der mich liebevoll anlacht, wenn meine Zunge wieder einmal heraus schaut ( bin nämlich eine „zahnlose Elster“ und ein Gebiss war mir zu teuer). Jemanden, der mir ein weiches Körbchen hinstellt, mich streichelt und mir sagt: „Komm, Opa, wir gehen noch eine kleine Runde.“ Ich wünsche mir, meine letzte Lebenszeit nicht im Tierheim zu verbringen. Ich möchte nicht im Tierheim sterben. Ich möchte noch einmal dazugehören. Noch einmal geliebt werden. Noch einmal erleben, wie es sich anfühlt, nach Hause zu kommen. Wenn du glaubst, dass in deinem Herzen und auf deinem Sofa noch ein kleines Plätzchen für einen liebenswerten, etwas schrulligen Opa frei ist, dann melde dich bitte im Tierheim Bockau Ich verspreche dir keine langen Wanderungen mehr. Keine sportlichen Höchstleistungen. Aber ich verspreche dir etwas anderes: Ein dankbares Herz, treue Gesellschaft und ganz viel Liebe für die Zeit, die uns noch bleibt.
Zobrazeno před 5 dny
