Adoptujte Loki
Mužský
Ahoj, jsem Loki. Spolu se svými sourozenci Lexi a Luisem jsem přišel do útulku pro zvířata. Byli jsme tři malí divoši, kteří neznali život vevnitř ani lidskou interakci. Proto nám všechno bylo cizí a neznámé. Naštěstí se nám podařilo přestěhovat do velmi milujícího pěstounského domova. Tam nám s velkou trpělivostí, láskou a náklonností ukázali, že lidé mohou být opravdu skvělí a že mazlení je ve skutečnosti něco krásného. A já? No, bylo docela rychlé přijít na to, jak si získat srdce mé malé kočky. Jídlem! Bez ohledu na to, zda je to chutný pamlsek nebo obzvláště lahodná pochoutka – pokud je něco k snědku, jsem hned u toho. Moje pěstounka dokonce myslí, že bych mohl být ten, kdo tajně vniká do kuchyně, kdykoli je něco k snědku. Ale co mohu říct? Prostě vím, jak si vážit dobrého jídla! A tato malá slabost mi také pomáhá získat více důvěry. Zatímco jsem nadšeně zaměstnán svými pamlsky, může se nyní připojit i hladká ruka. Takže se pomalu učím, jaké je to být blízko lidí. I když jsem již udělal velký pokrok, jsem stále trochu plachý. Má sestra Lexi je pro mě obzvláště důležitá. Navzájem si poskytujeme podporu a jistotu a chceme strávit naše budoucí životy společně. Do našeho budoucího domova si přejeme milující lidi, kteří se k nám dostanou s trpělivostí a pochopením a dají nám čas, který potřebujeme. Protože jsme oba stále trochu plaší, měli bychom také zůstat v domě delší dobu, než budeme moci konečně objevit svět venku. Už jsem se tolik naučil a těším se, co mi život přinese. A se svou sestrou Lexi po boku určitě uděláme ještě mnoho dalších velkých pokroků. Možná Lexi a já najdeme náš domov navždy s vámi – s velkou láskou, trpělivostí a samozřejmě s obzvláště chutnými pamlsky?
Přečíst původní (de)
Hallo, ich bin Loki. Gemeinsam mit meinen Geschwistern Lexi und Luis kam ich ins Tierheim. Wir waren drei kleine Wildlinge, die weder das Leben in geschlossenen Räumen noch den Umgang mit Menschen kannten. Entsprechend fremd und unheimlich war uns das alles. Zum Glück durften wir auf eine ganz liebevolle Pflegestelle ziehen. Dort hat man uns mit viel Geduld, Liebe und Zuwendung gezeigt, dass Menschen etwas richtig Tolles sein können und dass Streicheleinheiten eigentlich etwas wunderschönes sind. Und ich? Nun ja, bei mir hat man ziemlich schnell herausgefunden, wie man mein kleines Katerherz erobern kann. Mit Essen! Ganz egal, ob ein leckeres Häppchen oder ein besonders feines Leckerli – wenn es etwas zu futtern gibt, bin ich sofort dabei. Meine Pflegemama meint sogar, dass ich irgendwann einmal derjenige sein könnte, der heimlich die Küche stürmt, sobald irgendwo etwas Essbares herumsteht. Aber was soll ich sagen? Gutes Essen weiß ich eben zu schätzen! Und genau diese kleine Schwäche hilft mir auch dabei, immer mehr Vertrauen zu fassen. Während ich mich begeistert mit meinen Leckereien beschäftige, darf sich inzwischen auch schon mal eine streichelnde Hand dazugesellen. So lerne ich nach und nach, wie schön die Nähe zu Menschen sein kann. Auch wenn ich schon tolle Fortschritte gemacht habe, bin ich noch immer etwas schreckhaft. Besonders wichtig ist mir deshalb meine Schwester Lexi. Wir geben uns gegenseitig Halt und Sicherheit und möchten auch unser zukünftiges Leben gemeinsam verbringen. Für unser Für-immer-Zuhause wünschen wir uns liebevolle Menschen, die uns mit Geduld und Verständnis begegnen und uns die Zeit geben, die wir brauchen. Da wir beide noch recht schreckhaft sind, sollten wir auch noch eine längere Zeit im Haus bleiben, bevor wir irgendwann die Welt draußen entdecken dürfen. Ich habe schon so viel dazugelernt und bin gespannt, was das Leben noch alles für mich bereithält. Und mit meiner Schwester Lexi an meiner Seite werden wir bestimmt noch viele schöne Fortschritte machen. Vielleicht dürfen Lexi und ich ja bei dir unser gemeinsames Für-immer-Zuhause finden – mit ganz viel Liebe, Geduld und für mich natürlich dem ein oder anderen besonders leckeren Häppchen?
Zobrazeno před 3 dny
