Adoptujte Anton
Kříženec · Mužský · Dospělý · 4 roky
Anton 08/2019 | muž vítejte, já jsem Anton a je to malé divadlo, že vám mohu dnes vyprávět svou příběh (konec ledna 2024). Ale začněme: byl jsem nalezen na ulici Jižní Itálie s mého malého kamaráda Ginger před dvěma lety. Tehdy mě volali Fred. V září 2022 jsem přišel do Německa na Schlatthof. Bylo rychle jasné, že být sám je naprosto strašlivé. Takže jsem šel ke svým pečovatelským rodičům s Bessy a Tara. S mou italskou chutí jsem okamžitě obklíčil celou rodinu a řekli nám, že mě už nikdy nevrátíme. Anton & Tara ve pečovatelském domě Anton ve pečovatelském domě Všechno se zdálo být perfektní. Letos léto během prázdnin jsem ztratil srst kolem očí a také jsem si vytvořil zvláštní krustu na uších. Protože test na mediteránní nemoci ukázal, že jsem už prošel leishmaniízou, ihned jsme po prázdninách šli k veterináři na test. Výsledek nás všechny zaskočil: byl jsem pozitivní, uprostřed záchvatu a nemoc mi již vážně poškodila ledviny. Všechno se změnilo: musel jsem užívat mnoho léků a najednou jsem měl méně a méně chuti – i ke stravě pro ledviny. Návštěva lékaře Jsem rychle zhubl a stal se slabým. Řekli nám, že to vypadá špatně a že bychom měli být rádi za každý den. Přišli jsme k odborníkovi – stejná zpráva, jen jinak balená. Potřeboval jsem denní infuze, které teď dostávám doma od své rodiny – i když už mohu být samotný déle, několik hodin ve farní nemocnici? Prosím ne! Jednoho dne mě to silně zasáhlo: byl jsem úplně vedle sebe. Moje rodina mě vzala do nouzové služby (byla páteční noc). Prozkoumali mě a řekli mé rodině, že nic nenabízejí – museli mě znovu propojit s infuzí a nechat mě tam. Z jedné noci se stalo deset dlouhých dní, během kterých jsem se pomalu stabilizoval a pak jsem měl druhý, ještě horší záchvat. My všichni žili od hodiny na hodinu, plní starostí a velkého strachu. V nemocnici nebyl ani stín mé živé, veselé Brittany povahy. Byl jsem vystrašený a dokonce kousl lékaře. Jedl jsem jen trochu, když byla moje rodina tam, ale i tehdy byl velmi náročný. Nakonec řekli, že mohu jít domů – byl jsem „austherapiert.“ Rodina by měla dělat pro mě hezké a bylo téměř nepodstatné, co jím, pokud vůbec cokoli. Tak jsme se vrátili domů s poněkud smutným náladem. s vazem na krku, aby se nedotkl přístupu Každých 3-5 dní se v nemocnici kontrolovaly mé hodnoty a zázrak se stalo: zlepšily se s každou kontrolou. Můj chutě se vrátila a přibral jsem hmotnost (až moc!). Bohužel se moje krevní tlak nenormalizuje. Je nad 300 v nemocnici nebo „nezjištěný“ (normální by bylo 140). Chovám se jako před tím zlým časem. Jsem živý, hrávkovitý a veselý. Nicméně potřebuji užívat léky dlouhodobě a docházet na pravidelné kontroly (nyní každé tři měsíce). Antonova italská chutě Anton & Tara – vždy s pohoršením za zády Anton & Bessy Tara & Anton příjezd na první společné svátky s Taram Vše to stálo hodně peněz. Nevím přesně, co to znamená, ale řekli, že to bylo kolem 7 000 eur. Všichni říkají, že jsem to stál a že jsou rádi, že jsem zpět na nohou. Myslíš, že bys mohl přispět trochu? Děkuji ti zcela upřímně! Tvůj Anton Nyní darujte "Tierschutzhof Oberndorf potřebuje finanční podporu" na našem partnerovi betterplace.
Přečíst původní (de)
Anton 08/2019 | männlich Hallo ihr da draußen, ich bin Anton & es ist ein kleines Wunder dass ich euch heute (Ende Januar 2024) meine Geschichte erzählen kann. Aber von vorne: Ich wurde vor knapp 2 Jahren mit meiner kleinen Freundin Ginger auf den Straßen in Süditalien gefunden. Sie nannten mich damals noch Fred. Im September 2022 kam ich nach Deutschland auf den Schlatthof. Es stellte sich sehr schnell heraus, dass ich alleine bleiben absolut gruselig finde. So kam ich auf meine Pflegestelle zu Bessy & Tara. Mit meinem italienischen Charme habe ich die komplette Familie sehr schnell um die Pfote gewickelt & sie sagten bald, sie würden es nicht übers Herz bringen mich wieder herzugeben. Anton & Tara auf der Pflegestelle Anton auf der Pflegestelle Alles schien perfekt zu sein. Letzten Sommer im Urlaub verlor ich Fell um meine Augen und auch an den Ohren bildeten sich komische Krusten. Weil in meinem Test auf die Mittelmeerkrankheiten stand, dass ich schon mal mit Leishmaniose zu tun hatte, fuhren wir direkt nach dem Urlaub zum Tierarzt um einen Test zu machen. Das Ergebnis hat uns alle geschockt: ich war positiv, mitten in einem Schub & die Krankheit hatte meine Nieren schon sehr stark geschädigt. Auf einmal war alles anders: ich musste viele Medikamente nehmen & hatte plötzlich immer weniger Appetit-schon gar nicht auf Nierendiätfutter. Besuch in der Klinik Ich nahm rapide ab & wurde schwächer. Man sagte uns, dass es nicht gut aussieht & wir für jeden Tag dankbar sein sollen. Wir fuhren zu einem Spezialisten auf dem Gebiet – auch dort die gleiche Aussage nur anders verpackt. Ich brauchte täglich Infusionen, die ich zu Hause von meiner Familie bekam – ich kann zwar inzwischen länger alleine bleiben, aber mehrere Stunden in der Klinik? Bitte nicht! Eines Tages kam es knüppeldick: ich stand total neben mir. Meine Familie fuhr mit mir zum Notdienst (es war Freitag Nacht). Sie untersuchten mich und sagten meiner Familie, dass sie nichts versprechen können – sie müssten mich sofort wieder an die Infusion hängen und würden mich da behalten. Aus der einen Nacht wurden 10 lange Tage, in denen ich erst langsam stabiler wurde und dann den zweiten heftigeren Schub bekam. Wir lebten alle nur noch von Stunde zu Stunde voller Sorgen und großer Angst. Von meiner quirligen fröhlichen Bretonenart war in der Klinik nichts zu merken. Ich war verängstigt und schnappte sogar nach den Ärzten. Ich fraß nur etwas, wenn meine Familie da war. Das aber auch sehr mäkelig. Sie sagten schließlich, ich darf nach Hause gehen – ich sei „austherapiert“. Meine Familie solle es mir „schön“ machen & es sei ziemlich egal was ich fresse – Hauptsache ich fresse überhaupt etwas. So fuhren wir mit eher gedrückter Stimmung nach Hause. mit Halskrause, damit er sich den Zugang nicht entfernt Alle 3-5 Tage wurden meine Werte in der Klinik kontrolliert & das Wunder geschah: sie besserten sich von Mal zu Mal. Der Hunger kam zurück und ich nahm zu (sogar zu viel!). Was sich leider nicht normalisiert ist mein Blutdruck. Der ist in der Klinik bei über 300 bzw. „nicht messbar“ (normal wäre 140). Ich benehme mich wieder wie vor der schrecklichen Zeit. Ich bin lustig, quirlig & fröhlich. Ich muss allerdings dauerhaft Medikamente nehmen & regelmäßig zur Kontrolle in die Klinik (jetzt alle 3 Monate). Antons italienischer Charme Anton & Tara – immer den Schalk im Nacken Anton & Bessy Tara & Anton Ankunft im ersten gemeinsamen Urlaub im Urlaub mit Tara Das alles hat seeehr viel Geld gekostet. Ich weiß nicht genau was das bedeutet, aber sie haben gesagt inzwischen etwa 7.000 €. Alle sagen, dass ich das wert bin und sie froh sind, dass ich wieder so gut drauf bin. Meint ihr, ihr könnt ein bisschen was dazugeben? Ich danke euch von Herzen! Euer Anton Jetzt Spenden für „Tierschutzhof Oberndorf braucht finanzielle Unterstützung“ bei unserem Partner betterplace.org
Zobrazeno před 2 měsíci
