Adoptujte Artax
German Shepherd · Mužský
Jmenuji se Artax a hledám nový domov. Do útulku jsem se dostal se třemi dalšími psy poté, co jsme byli odvezeni z našeho starého domova. To bylo po dlouhé době zanedbávání a opuštění také hořce nutné, protože jinak by se brzy pravděpodobně musely odklízet jenom mrtvoly. Stav, v jakém jsem sem dorazil, se dá jen těžko popsat. Každý kostěnek byl vidět, na mých žebrech by se dalo hrát na xylofon. Kromě toho byly drápy příliš dlouhé, špinavá srst a odpovídající zápach. Ale teď jsem tady a díky péči a pozornosti, kterou tu zažívám, se mi to pomalu, ale jistě daří. Už jsem trochu přibral, užil jsem si svůj první koupel a byl jsem také vyšetřen veterinářem. I když mám plné právo proklínat lidstvo po své minulosti, moje náklonnost mi nebyla odepřena. Naopak, jsem šťastný za každou pozornost, kterou mohu dostat a velmi rychle si vytvářím pouto se svými dvounohými. Jsem tak šťastný ze svých pečovatelů, že bych se z radosti chtěl vrhnout do jejich náruče, takže děti by měly být obezřetné. Stále se musím učit, že se takhle nechováme, ale zatím nevím, jak jinak bych měl svou radost ukazovat. Jinak jsem ale velmi pěkný chlapík, který už toho pár věcí pochytil. Dobře vycházím s ostatními psy a dokázal bych si představit sdílet svůj nový domov s jiným psem znovu. Také dobře běhám na vodítku venku a vždycky se soustředím na to, kde je můj člověk. Moji pečovatelé se obávají, že se musím znovu naučit čistit dům, protože bohužel jsem tehdy nechodil pravidelně ven. Nemůžeme s jistotou říct, zda mohu zůstat sám, takže moji noví lidé se musí připravit na to, že budou muset začít znovu. Ale, jak je u ovčáckých psů typické, jsem velmi ochotný se učit a jsem velmi šťastný, když se učím nové věci a objevujeme svět. Proto by moji lidé měli mít určitý dobrodružný duch, byl jsem zavřený v bytě na dlouhou dobu! Bylo by skvělé, kdybych ve svém novém domově nemusel chodit po schodech, to není dobré pro mé klouby. Takže jak to vypadá? Zaujala jsem vás? Potom kontaktujte mé pečovatelé, kteří spravují mé termíny.
Přečíst původní (de)
Ich bin der hübsche Artax und ich bin auf der Suche nach einem neuen Refugium. Meinen Weg ins Tierheim trat ich mit drei weiteren Hunden an, nachdem wir in unserem alten Zuhause beschlagnahmt wurden. Dies war, nach der langen Zeit der Vernachlässigung und Verwahrlosung, auch bitter notwendig, denn ansonsten hätte man vermutlich bald nur noch Kadaver bergen können. Der Zustand, in dem ich hier ankam, lässt sich kaum in Worte fassen. Jeder Knochen war sichtbar, auf meinen Rippen hätte man Xylophon spielen können. Dazu die viel zu langen Krallen, das dreckige Fell und der entsprechende Geruch. Aber nun bin ich hier und Dank der Versorgung und Pflege, die ich hier erfahre, geht es für mich langsam aber sicher bergauf. Ich habe schon ein wenig zugenommen, habe mein erstes Bad genossen und wurde auch schon tierärztlich untersucht. Auch wenn ich nach meiner Vergangenheit vielleicht jedes Recht dazu hätte, die Menschheit zu verfluchen, wurde mir meine Zuneigung nicht genommen. Ganz im Gegenteil, ich freue mich über jede Aufmerksamkeit, die ich bekommen kann und baue auch sehr schnell eine Bindung zu meinen Zweibeinern auf. Über meine Pfleger*innen freue ich mich täglich so sehr, dass ich ihnen am liebsten vor Freude in den Arm springen würde, daher sollten Kinder auf jeden Fall standfest sein. Ich muss noch lernen, dass man so etwas nicht tut, aber bisher weiß ich noch nicht, wie ich meinen Frohsinn anders zeigen soll. Ansonsten bin ich aber ein ganz feiner Kerl, der schon das ein oder andere gelernt hat. Mit anderen Hunden komme ich super zurecht und ich könnte mir auch vorstellen, mir mein neues Domizil wieder mit einem anderen Hund zu teilen. Draußen laufe ich auch sehr gut an der Leine und achte auch immer darauf, wo mein Mensch ist. Meine Pfleger*innen befürchten, dass ich die Stubenreinheit neu erlernen muss, da ich damals leider nicht regelmäßig vor die Tür gekommen bin. Ob ich alleine bleiben kann, lässt sich auch nicht mit Gewissheit sagen, daher müssen meine neuen Menschen sich darauf einstellen, mit mir nochmal ganz von vorne anzufangen. Aber, wie es für einen Schäferhund typisch ist, bin ich sehr lernwillig und freue mich sehr darüber neue Dinge kennenzulernen und die Welt zu erkunden. Daher sollten meine Menschen auf jeden Fall eine gewisse Abenteuerlust mitbringen, in einer Wohnung eingesperrt war ich lange genug! Es wäre großartig, wenn ich in meinem neuen Zuhause keine Stufen laufen müsste, das ist für meine Gelenke nicht förderlich. Also wie sieht's aus? Habe ich dein Interesse geweckt? Dann melde dich doch schnell bei meinen Pfleger*innen, die verwalten nämlich meine Termine.
Zobrazeno včera
