Adoptujte Max
Kříženec · Mužský · Štěně · 4 měsíce
Max a jeho bratr Moritz jsou dva naše problémové případy, jejichž tragický osud zastupuje tak mnoho psů v Rumunsku. Můžeme společně napsat jinou verzi jejich příběhu? Dva se narodili jako štěňata k opatrné, strašlivé samici na ulicích Rumunska. Jedno ze sester zemřelo a opakovaně zažili, že je honili od sebe. Jejich matka jim brzy naučila vyhýbat se lidem, což si rychle osvojili. Když byli nakonec zachyceni, aby mohla být jejich matka oplodněna a aby bylo možné tento život ušetřit budoucím štěňatům, zůstali přirozeně velmi zdrženliví. Jsou teď asi půl roku staré a vyrůstaly do veselých, hračkářských mladých psů. Dobře se shodují s jinými psy. Avšak nikdy plně neztratili svou zdrženlivost k lidem. Nejsou strachlaví psi, rádi běhají kolem nás, ale projevují malý zájem o nás. Někdy jsou zvědaví, blíží se a dívají se. Pokud však změníme svou pozici, ihned nás považují za hrozivé a to nahlas prohlásí. Místní ochránci zvířat, kteří je znají a pečují o ně každý den, mají možnost je dotknout se, což nám dává velkou naději, že se oba dokážou usadit v domě a získat důvěru své rodině. To, co potřebují, je domov odděleně jeden od druhého, ideálně vedle důvěrného prvního psa, který jim ukáže, že lidé jsou opravdu hezké tvory. Potřebují čas a trpělivost, zkušené lidi bez velkých požadavků, kteří chtějí pomalu ukázat, že se k nám hodí připojit. Jak dlouho tato proces bude trvat, nevíme. Předpokládáme, že budou mít vždy problémy s novými lidmi, ale mohou a chtějí se naučit, že lidé nejsou hrozná dvounožec, jak vždy mysleli. Obě patří do klidného domova bez dětí, s dobře ohraničeným zahradou, kde se mohou pomalu a ve vlastním tempu, ale s jemnou naléhavostí, učit prozkoumávat svět se svými lidmi. Prožili tolik v tom krátkém životě a my velmi si přejeme, aby jejich příběh ještě není napsán a aby neměli budoucnost ve chvíli čekající na ně.
Přečíst původní (de)
Max und sein Bruder Moritz sind zwei unserer Sorgenkinder, deren tragisches Schicksal stellvertretend für so viele Hunde in Rumäniens steht. Können wir gemeinsam ihre Geschichte neu schreiben? Die beiden wurden als Welpen einer vorsichtigen, ängstlichen Hündin in den Straßen Rumäniens geboren. Eins ihrer Geschwisterchen starb und sie machten immer wieder die Erfahrung, davongejagt zu werden. Ihre Mutter brachte ihnen früh bei, dass sie die Menschen meiden sollten und dies verinnerlichten sie schnell. Als sie endlich eingefangen werden konnten, damit ihre Mutter kastriert und dieses Leben weiteren Generationen von Welpen erspart werden konnten, zeigten sie sich verständlicherweise weiterhin sehr scheu. Mittlerweile sind sie ca. ein halbes Jahr alt und untereinander zu fröhlichen, verspielten Junghunden herangewachsen. Auch mit anderen Hunden verstehen sie sich gut. Die Scheu vor Menschen konnten sie jedoch nie ganz ablegen. Sie sind keine Angsthunde, tollen auch in unserer Anwesenheit fröhlich umher, zeigen aber kaum Interesse an uns. Gelegentlich sind sie neugierig, kommen näher heran und schauen. Ändern wir jedoch unsere Position, finden sie uns direkt wieder gruselig und tun dies lautstark kund. Die Tierschützerinnen vor Ort, die sie kennen und täglich betreuen, können sie anfassen, was uns große Hoffnung macht, dass die beiden sich auch in einem Zuhause einleben und in ihrer Familie Vertrauen fassen können. Was die beiden benötigen, ist ein Zuhause getrennt voneinander, idealerweise an der Seite eines souveränen Ersthundes, der ihnen zeigt, dass Menschen wirklich nette Geschöpfe sind. Sie benötigen Zeit und Geduld, erfahrene Menschen ohne große Ansprüche, die ihnen sehr langsam zeigen möchten, dass es sich lohnt, sich uns anzuschließen. Wie lange dieser Prozess dauern wird, wissen wir nicht. Wir vermuten, dass sie mit neuen Menschen immer Probleme haben werden, aber durchaus lernen können und wollen, dass Menschen nicht die gruseligen Zweibeiner sind, für die sie sie immer gehalten haben. Die beiden gehören in einen ruhigen Haushalt ohne Kinder, mit einem gut eingezäunten Garten, in dem sie langsam und in ihrem Tempo, aber mit sanftem Nachdruck lernen können, die Welt mit ihren Menschen zu erkunden. Sie haben so viel erlebt in ihren jungen Leben und wir wünschen uns sehr für sie, dass ihre Geschichte nicht jetzt schon geschrieben ist und sie nicht eine Zukunft im Shelter erwartet.
Zobrazeno před 5 měsíci
