Adoptujte Tobi
Kříženec · Neznámo
Do útulku pro zvířata jsem přišel kvůli případu eutanazie. Společně se svými přáteli jsem musel opustit svůj předchozí domov. Když tady mluvím s ostatními psy, někteří z nich vypráví o svých rodinách, o procházkách, společných objímáních a o tom, jak moc jim chybí jejich lidé. Pak cítím, jak úžasné musí být takové věci. Ale víte co? I tak jsem rád, že jsem tady. Protože na rozdíl od mnoha jiných psů jsem nikdy nezažil, jaké to je mít opravdový domov. Můj dosavadní život se skládal pouze ze studeného, špinavého kotce. To bylo všechno, co jsem znal. Proto jsem ze začátku byl naprosto zahlcen vším, co mě tady potkalo. Mnoho nových zvuků, pachů, lidí a dojmů mě velmi děsilo. Byl jsem tak zabraný do snahy pochopit tento nový svět, že jsem ze začátku nedokázal přijmout lásku a péči lidí. Ale pomalu se ve mně něco mění. Teď každý den získávám trochu více odvahy. Občas sebrám veškerou odvahu a přistoupím k lidem. Pak mi jemně pohladí srst a řeknou mi laskavá slova. A víte co? Tohle je neskutečně krásný pocit. Je to pocit, který jsem si musel teprve osvojit, a který si teď užívám stále více a více. Tady v útulku se mi daří dobře, ale mojí největší touhou je samozřejmě vlastní domov. Lidé, kteří mě vezmou takového, jaký jsem, a kteří pochopí, že se musím ještě hodně naučit. Lidé, kteří mi budou krok za krokem vysvětlovat svět a budou trpěliví, když něco hned nepochopím. Možná mi některé věci budou muset ukazovat i několikrát, abych pochopil, že jsou normální a že se jich nemusím bát. Nehledám dokonalost. Hledám lidi s velkým srdcem, trpělivostí a pochopením. Lidi, kteří budou šťastní, když zase získám trochu více odvahy, a kteří mě budou doprovázet na mé cestě. Možná se konečně s vámi naučím, jaké to je mít opravdovou rodinu.
Přečíst původní (de)
Ich bin durch einen Sterbefall ins Tierheim gekommen. Gemeinsam mit meinen Freunden musste ich mein bisheriges Zuhause verlassen. Wenn ich mich hier mit anderen Hunden unterhalte, erzählen manche von ihrer Familie, von Spaziergängen, gemeinsamen Kuschelstunden und davon, wie sehr sie ihre Menschen vermissen. Dann spüre ich, wie schön so etwas sein muss. Aber weißt du was? Ich bin trotzdem froh, hier zu sein. Denn anders als viele andere Hunde habe ich nie erfahren, wie sich ein richtiges Zuhause anfühlt. Mein Leben bestand bisher aus einem kalten, schmutzigen Zwinger. Viel mehr kannte ich nicht. Deshalb war ich anfangs völlig überwältigt von allem, was hier auf mich einprasselte. Die vielen neuen Geräusche, Gerüche, Menschen und Eindrücke machten mir große Angst. Ich war so beschäftigt damit, diese neue Welt zu verstehen, dass ich die Liebe und Fürsorge der Menschen zunächst gar nicht annehmen konnte. Doch langsam verändert sich etwas in mir. Mittlerweile werde ich jeden Tag ein kleines bisschen mutiger. Manchmal nehme ich all meinen Mut zusammen und gehe auf die Menschen zu. Dann streichen sie mir sanft durch mein Fell und sagen liebe Worte zu mir. Und weißt du was? Das fühlt sich unglaublich schön an. Es ist ein Gefühl, das ich erst kennenlernen musste und das ich inzwischen immer mehr genieße. Hier im Tierheim geht es mir gut, aber mein größter Wunsch ist natürlich ein eigenes Zuhause. Menschen, die mich so nehmen, wie ich bin, und die verstehen, dass ich vieles erst noch lernen muss. Menschen, die mir die Welt Schritt für Schritt erklären und geduldig bleiben, wenn ich etwas nicht sofort verstehe. Vielleicht muss man mir manche Dinge auch mehrmals zeigen, damit ich begreife, dass sie ganz normal sind und ich keine Angst davor haben muss. Ich suche keine Perfektion. Ich suche Menschen mit einem großen Herzen, Geduld und Verständnis. Menschen, die sich freuen, wenn ich wieder ein Stückchen mutiger werde, und die mich auf meinem Weg begleiten. Vielleicht darf ich bei dir endlich erfahren, wie sich eine echte Familie anfühlt.
Zobrazeno před 3 měsíci
