EDIT: Jůlinka našla domov! 🙂 Fotografie v zazipovaném souboru zde . Bylo nebylo, jedna moc milá paní našla malé černé mňoukající klubíčko. To jsem byla já. V tu chvíli jsem na světě byla vlastně teprve chvíli, ale co vám budu povídat, zatím mi připadalo, že je dost ošklivý. A nejen proto, že jsem z něj přes zánět v očičkách ani moc neviděla. Hlavní důvod byl ten, že jsem cítila chlad, na tělíčku, ale i v duši. Na místě, kde jsem byla, úplně chyběl takový ten vřelý pocit a láska. A já se bála, že nic jiného ze světa ani nepoznám, než mě opustí síly. A pak přišla ona. Někdo, kdo to úpěnlivé zoufalé mňoukání malého koťátka uslyšel a rozhodl se, že to tak nenechá. A bylo to tu. Kromě úlevy mě zaplavil právě ten vřelý pocit, láska ke světu a k lidem stvořená z toho, že někomu na drobném neznámém koťátku tolik záleží. Ta paní si mě vzala do dočasné péče k sobě domů, krmila mě, brala mě k veterináři a já se mohla ze zoufalého klubíčka postupně proměnit v kočičku, jakou jsem měla být. Jůlinka dokáže hodiny sedět na klíně Jůlinka je věrná, milující a mazlivá A jaká že jsem? Já bych to nazvala kočka vrnící klínová. Jsem schopná na lidském klíně strávit celé hodiny. Dočasné tety říkají, že jsem asi kříženka britské krátkosrsté kočky.‍ A u těch je prý běžné, že jsou přátelské, klidné a velmi inteligentní. Ano, to jsem já. Krom toho mám ale i velkou osobnost, prostě moc dobře vím, co chci. Což tedy většinou je povídat si a tulit se. Taky trochu bořím to, že kočky rády výšky, protože výš než na gauč se mi nechce a i při hře lovím spíš stín na zemi, než peříčka nad hlavou. Jsem zkrátka unikát. Adoptujte kočku Jůlinku Jůlinka je nejspíš kříženka britské krátkosrsté kočky Už jsem si myslela, že tohle bude můj šťastný konec, ale ta milá paní si mě nemohla nechat nastálo. Pochopila jsem, že moje cesta ke šťastnému konci tady nekončí, že šlo jen o první krůček k němu. A to mi nevadilo. Ale povím vám, postupně mě naděje opouští. Můj pravý osudový člověk, u kterého budu už opr