Adoptujte Bo
Kříženec · Mužský · Dospělý · 5 roky
Jsem velmi zbabělý, ale laskavý k lidem a svým psem. Datum narození: 11.2016 velikost: střední Můj životní příběh: já a moje tři sourozenci byli vzati jedním z dobrovolníků z hasičské společnosti pro ochranu zvířat uprostřed keřů v oblasti Barão de São João v roce 2017, když byly jen tří měsíce staré. Byly jsme odvedeny do útulku, ale byly jsme velmi zmatené a strachy, nikdy jsme plně důvěřovaly lidem. Vždy jsme byly podezřívavé a zbabělé psi, i když v útulku nikdo nikdy nebyl nespravedlivý k nám. Můj charakter: i přes to, že jsem velmi zbabělý, říkali, že jsem byl nejméně zbabělý ze sourozenců. Nedávno zemřeli dva moji sourozenci z nemoci a já jsem se cítil trochu osamělý. Rád jsem s dalšími psy, ale být s lidmi a důvěřovat jim je pro mě obtížné. Nyní jsem o něco lepší, protože jsem strávil čas ve domě dobrovolníka, který mě "sociabilizoval". Stále ještě plně důvěřuji lidem, ale říkají, že jsem lepší a dokonce chodím na řetězci, což se po mnoho let nestalo (ani jsem neměl obojek). Rád bych měl domov, protože mi šlo dobře v domě dobrovolníka, který mě sociabilizoval, ale rád bych měl i jiné psy, se kterými bych žil, protože se dobře shoduji s ostatními psy.
Přečíst původní (pt)
Sou muito tímido mas sou afetuoso com pessoas e com os meus companheiros cães. Data de nascimento: 11.2016 Porte: médio A minha história de vida: eu e os meus três irmãos fomos recolhidos por um dos voluntários da associação no meio do mato, na zona de Barão de São João, em 2017, quando tínhamos apenas três meses de idade. Fomos levados para o abrigo, mas estávamos muito confusos e com muito medo, nunca chegamos a confiar 100% nas pessoas. Fomos sempre cães desconfiados e tímidos apesar de, no abrigo, nunca ninguém nos ter tratado mal. O meu temperamento: apesar de ser muito tímido, sempre disseram que eu era o menos tímido dos irmãos. Recentemente dois dos meus irmãos morreram por doença e eu acabei por ficar um pouco sozinho. Gosto de estar com os outros cães, mas estar com pessoas e confiar nelas é difícil para mim. Agora estou um pouco melhor porque passei uma temporada em casa de uma voluntária que me “socializou”. Ainda não confio 100% nas pessoas, mas dizem que estou melhor e até já passeio à trela o que, durante muitos anos, não acontecia (nem coleira tinha). Eu gostava de ter uma casa porque gostei de estar na casa da voluntária que me socializou, mas gostava de ter outros cães com quem conviver porque eu dou-me bem com outros cães.
Zobrazeno před 3 měsíci
