Adoptujte Kiki
Ženský · Mladý · 1 rok
Ahoj všem, jsem Kiki. Přišla jsem do záchranky jako odevzdaný pes v březnu 2025 a co mohu říct – získala jsem srdce našeho personálu svou laskavou povahou. Jsem velmi optimistická, že také získám srdce opravdových milovníků pohodlných psů. Během posledního roku se moji důvěrní lidé hodně snažili, abych najít cestu, jak se vyrovnat se světem plným zajímavých stimulů a také usadit. Už jsme ušli velmi dlouhou cestu, takže si přeji domov, kde se tato láskavá konzistence pokračuje, abych mohl pokračovat ve vývoji – klíčové slovo je celoživotní učení. Také jsem už oslavila některé úspěchy se svými dvěma pravidelnými štěkavky. I když mi to na začátku nebylo jednoduché pro všechny zúčastněné, a nebude to, ukázala jsem všem, jaký potenciál mám a že někdy stresující a pravděpodobně celoživotní tréninková práce je hodna toho. Jedním z mých největších výzev je setkání s jinými psy při procházce nebo v záchraně. Když vidím jiné psy, nemohu se ovládnout a velmi intenzivně štěkám na jiného psa. Ale i zde moji důvěrní lidé udělali pokrok se mnou, protože díky konzistentní práci v každodenním životě učím se stále více. V přímém kontaktu s psy v našich volných běhách se také ukazuje, kde je můj problém: jsem opravdu frustrovaný, když mi není dovoleno "pohánět" jiného psa. Žiju s Samym v místnosti – takže to vždy závisí na charakteru a já jsem nezralá s ostatními psy. Jako pohodlný pes je to v mé genetice, abych chtěla potlačit dynamiku – buď u jiných psů nebo lidí (dospělé a děti). Můj oblíbené místo v záchraně je určitě kancelář – určitě jste mě tam jednou nebo dvakrát viděli. Ráda si myslím o mojí kanceláři:
Přečíst původní (de)
Hey Leute, ich bin’s Kiki. Ich kam als Abgabehund im März 2025 ins Tierheim und was soll ich sagen – ich habe die Herzen unserer Mitarbeiterinnen und Mitarbeiter mit meiner liebevollen Art im Sturm erobert. Ich bin sehr optimistisch, dass ich auch die Herzen echter Hütehund-Liebhaber im Sturm erobern werde. Im vergangenen Jahr haben meine Bezugspersonen viel mit mir gearbeitet, um gemeinsam einen Weg zu finden, wie ich mit einer Welt voller interessanter Reize zurechtkomme und auch zur Ruhe komme. Wir sind schon sehr weit gekommen, daher wünsche ich mir auch ein Zuhause, in dem diese liebevolle Konsequenz weitergeführt wird, damit ich weiterhin Fortschritte machen kann – Stichwort lebenslanges Lernen. Auch mit meinen beiden Stamm-Gassigeherinnen habe ich schon einige Erfolge gefeiert. Auch wenn ich es allen Beteiligten anfangs nicht einfach gemacht habe und machen werde, habe ich allen gezeigt, wie viel Potenzial in mir steckt und dass sich die teils nervenaufreibende und wahrscheinlich auch lebenslange Erziehungsarbeit lohnt. Eine meiner größten Herausforderungen sind Hundebegegnungen beim Gassigehen oder im Tierheim. Wenn ich andere Hunde sehe, dann kann ich nicht anders und pöble den anderen Hund sehr intensiv an. Aber auch hier haben meine Bezugspersonen mit mir Fortschritte erzielt, da ich durch die konsequente Arbeit im Alltag immer mehr dazulerne. In direkten Hundebegegnungen in unseren Freiläufen zeigt sich auch, wo mein Problem liegt: Ich werde richtig frustriert, wenn ich den anderen Hund nicht „hüten“ darf. Ich lebe mit Samy in einem Zimmer – es ist also immer eine Frage des Charakters und ich bin nicht per se unverträglich mit anderen Hunden. Als Hütehund liegt es genetisch in mir, Dynamik – ob bei anderen Hunden oder auch bei Menschen (Erwachsene wie Kinder) – unterbinden zu wollen. Mein Lieblingsplatz im Tierheim ist definitiv das Büro – da habt ihr mich sicher schon das eine oder andere Mal gesehen. Ich liebe mein Büro: Es ist viel ruhiger als im Hund
Zobrazeno minulý měsíc
