Adopter Kdo je kočička Tříbarevná Holčička
Croisé · Femelle · Jeune · 2 ans
Traduction bientôt disponible.
Tiramisu, a beautiful tricolor cat, has a wonderful story to tell. ❤️ "Hello, purr-fect friends! I am Tiramisu, a beautiful tricolor cat, and I was given this lovely name by my owners. But they didn't know how far from my nature it would be. Let me start from the beginning. I was born with my sisters on the street, a sad homeless cat. Luckily, a wonderful lady found us and took us to the dryer of her apartment building. There I grew up with my sisters and mother. Over time, one room was not enough for us, so I decided to declare a competition for a new apartment and new slaves. My kind lady and the shelter put my selfie on Facebook, and voila, someone took notice. Two young bipeds. They didn't even flinch at the fact that I can run on walls and catch light, and they took me to my new kingdom. There they put me in a nice room where three smudges looked at me through the glass door. Over time, I found out that the small black smudge was also a cat, but she wasn't fun at all when I bothered her, she just growled. The other two brown smudges were supposed to be dogs, although the big one looked more like a horse. I decided that I wouldn't talk to dogs or horses, that it was beneath my dignity. But after two days, I reconsidered. Better strange friends than none, even though they always sniff my butt and wag their tails. When I took them all in, the slaves let me into the rest of the house, and that was great. Lots of toys, tunnels, scratching posts, and lots of things that can be stolen or at least thrown on the floor. Since then, my bipeds have started calling me Tiramisu, Tyran Mica. I have no idea why. I follow the philosophy: Anything that is not firmly mounted is a toy, no matter what my slaves think about it. They still don't understand that when they take me down from the counter for the 30th time, I can jump back up there again, and that the places they think I can't get to, I deliberately go to sleep there. The black smudge has also become fun, we often chase each other around the house and play hide and seek, tag, or fisticuffs. I've also gotten very good at stealing food, and I'll tell you, stolen food tastes the best. I'll eat even a tomato. The slaves are also fine, as long as they're not giving away birds outside the window, I go to cuddle with them and purr on their laps for an hour. But they have to scratch, that's clear. They don't really understand my rescue career, when I try to catch toilet paper from the spinning water in the toilet. They started locking the lid in front of me, but I outsmarted them and threw a heavy flower pot on the lid and the lid broke. Since then, I can hunt things from the toilet as I want. I plan to do the same with the blinds, they are also useless, except that I can't see the birds. Oh, and how I wasn't sure about the horse and the mini dog at the beginning, so I play fetch with the mini dog and we argue over who will bring it back first, and I walk on the back of the big horse and do Thai massages. Although they look disgusted when I slip up and claw at them, but what, it's part of Thai massage. My slaves say I'm a lovely gift, but I know they would never give me away for anything in the world. Without me, they would have a terribly boring life. So, take care, greet your cats, and may they have at least half as good a life as I do." ❤️ 2. 3. 2025
Lire l'original (cs)
Tak dlouhý a krásný pozdrav z nového domova od Tříbarevné Holčičky si musíte přečíst až do konce. ???? Má se totiž pohádkově! ❤️ „Čau mňau, ta krásná tříbarevná kočka jsem já, Tiramisu a tohle sladký jméno mi dali moji majitelé. To ale ještě nevěděli, jak na hony vzdálené to bude od mé povahy. Začněme ale od začátku. Narodila jsem se se svými ségrami na ulici, jedné smutné kočičce bez domova. Naštěstí nás ale brzo objevila jedna skvělá paní a vzala nás do sušárny jejího bytového domu. Tam jsem se ségrama a mamčou vyrůstala. Časem už nám jedna místnost nestačila a tak jsem se rozhodla vyhlásit konkurz na novej bejvák a na nové otroky. Milá paní, společně s útulkem hodili moje selfie na Facebook a ejhle, někdo se chytil. Dva mladí dvounožci. Nelekli se ani toho, že umím běhat po stěnách a dokážu dohonit světlo a odvezli mě do mého nového království. Tam mě dali do hezké místnosti, kde na mě přes skleněné dveře čuměly nějaké tři šmouhy. Časem jsem zjistila, že ta malá černá šmouha je taky kočka, ale nebyla s ní vůbec sranda, když jsem jí otravovala, jen na mě bručela. Ty další dvě hnědé šmouhy byli prej psi, ikdyž to velké vypadalo spíš jak kůň. Usoudila jsem, že se psama ani s koňma se bavit nebudu, že to je pod mou úroveň. Za dva dny jsem to ale přehodnotila. Lepší divní kamarádi, než žádní, ikdyž mi furt jen čuchaj k zadku a vrtěj ocasama. Když jsem je všechny vzala na milost, pustili mě otroci i do zbytku domu a to byla paráda. Spousta hraček, prolejzek, škrabadel i hromada věcí, co se dají ukrást nebo aspoň shodit na zem. Od té doby mi dvounožci začali říkat Tiramísa, Tyran Míca. Vůbec nevím proč. Razím filozofii: Co není pevně přimontováno je hračka, bez ohledu na to, jakej na to mají názor moji otroci. Pořád nepochopili, že když mě po třicáté sundají z linky, tak tam i po třicáté první dokážu vyskočit a že místa o kterých si myslí, že se tam nedá dostat, tak tam si demonstrativně chodím schrupnout. S tou černou šmouhou už taky začala být sranda, často se naháníme po domě a hrajeme na schovku, na babu, nebo na fackovanou. Taky jsem se velmi zlepšila v kradení jídla a řeknu Vám, kradený chutná nejlíp. To sežeru i rajče. Otroci jsou taky v poho, když zrovna nedávají za oknem ptáčky, jdu se s nimi pomazlit a vrním jim hodinu na klíně. Musí ale drbat, to je jasný. Moc ale nechápou moji záchranářkou kariéru, když se snažím lovit toaleťák z točící se vody v záchodu. Začali předemnou zavírat poklop, ale vyzrála jsem na ně a na poklop shodila těžkej květináč a poklop rupnul. Od té doby můžu lovit věci ze záchodu jak chci. Mám v plánu to podobně vyřešit s žaluziemi, ty jsou taky k ničemu, akorát přes to nevidím na ptáčky. Jo a jak jsem si že začátku nebyla jistá s tím koňem a mini psem, tak s minipsem aportuju a hádáme se, kdo to přinese dřív a velkýmu koni chodím po zádech a dělám tu thajské masáže. Sice blbě čumí, když mi to ujede a zareju drápky, ale co, to k thajským masážním přece patří. Moji otroci říkají, že jsem pěknej dáreček, ale já vím, že by mě už za nic na světě nedali, beze mě by totiž měli děsně nudnej život. Tak se mějte, pozdravujte svý miciny a ať se mají alespoň z půlky tak dobře, jak já.“ ❤️ 2. 3. 2025
Annoncé aujourd’hui
