Adopt PŘÍPAD KOČIČKY TUTU
Raça mista · Fêmea · Gato Filho · Idade desconhecida
After a long time, we are returning to the sad and unfortunately still unsolved case of the lost and luckily found cat Tutu from July 27, 2022. Hello, I'm Tutu and this is my story. All my suffering started on the street. Some bad people threw me away. I was scared, sick, and with an empty stomach. But I was lucky because kind ladies from the Hoštecké kočky shelter found me, fed me, helped me recover, and started looking for a new home for me. One day my human mom took me. I lived with one kitten and everything seemed okay. But it wasn't and I got sick again. In the evening I looked fine, but in the morning they found me with a huge cold, eyes full of pus, and a swollen belly. My mom took me to the vet immediately. The diagnosis was almost a death sentence for me. They found out I had FIP. They wanted to put me to sleep right away, saying I couldn't be cured and I would only suffer. But my mom didn't leave me there. She took me home and started searching for ways to help me. Finally, a medicine was found, and we immediately went to a kind lady who showed my mom everything needed. After a few days, the medicine began to work. I felt better and I even ate nicely, played, and cuddled. But this lasted only a few days again. Then my condition worsened again. I had a fever and had to go on drips. But it happened to be Easter and none of the doctors were available. Fortunately, one veterinarian lady made time and came to hospitalize me. This happened several more times during my treatment. They always watched over me, I went to the lady doctor, and finally, after 90 days of treatment, I recovered. The lady doctor praised me, saying I was a fighter and that it looked like I would be okay. Unfortunately, at that time my mom couldn't take me for spaying. I got FIP when I was too small to undergo it, and after treatment it was again not possible, so that the disease wouldn't come back. Unfortunately, as I was always curious, I ran between the doors during moving and I got lost. When I lived with my mom, I didn't go outside and therefore my exploration of the surroundings didn't go very well. I wandered onto the garden of an old lady who wasn't mentally in good shape at all. Because I was affectionate, I came to her for a pat and something good, and she caught me and took me home. She put me in a box and left me there. I couldn't even sit down or run around. So I just lay in the dirt, fleas bit my fur, everywhere was dark and there was an unbelievable smell. She kept me there together with other kittens.
Ler original (cs)
Po delší době se vracíme k smutnému a bohužel zatím nedořešenému případu ztracené a naštěstí nalezené kočičky Tutu z 27.7.2022. Ahoj, já jsem Tutu a tohle je můj příběh. Všechno mé trápení začalo na ulici. Vyhodili mě nějací zlí lidé. Byla jsem vyděšená, nemocná a s hladovým bříškem. Měla jsem ale štěstí, protože mě našly hodné paní z útulku Hoštecké kočky a nakrmily mě, pomohly mi se vyléčit a začaly mi hledat nový domov. Jednoho dne si mě vzala moje lidská maminka. Bydlela jsem s jedním kocourkem a vše se zdálo, že bude v pořádku. Jenže to tak nebylo a opět jsem onemocněla. Večer jsem ještě vypadala v pořádku, ale ráno mě našli s obrovskou rýmou, s očičkama plnýma hnisu a nafouklým bříškem. Maminka mě hned vzala na veterinu. Diagnóza pro mě byla málem rozsudkem smrti. Zjistili, že mám FIP. Chtěli mě hned uspat, že prý už se nemůžu vyléčit a že bych jen trpěla. Jenže moje maminka mě tam nenechala. Vzala si mě domů a začala hledat, jak mi pomoci. Nakonec se lék našel a ihned jsme jeli k jedné hodné paní, která mamince ukázala vše potřebné. Po pár dnech začaly léky působit. Udělalo se mi lépe a už jsem i hezky jedla, hrála si, mazlila se. Jenže to vydrželo zase jen pár dní. Pak se mi opět přitížilo. Měla jsem horečku a musela jsem na kapačky. Jenže byly zrovna Velikonoce a nikdo z doktorů neordinoval. Naštěstí se jedna paní veterinářka uvolila a přijela, aby mě hospitalizovala. Takhle to během mé léčby proběhlo ještě několikrát. Pořád mě hlídali, jezdila jsem k paní doktorce a nakonec, po 90 dnech léčby jsem se uzdravila. Paní doktorka mě chválila, že jsem bojovnice a že to vypadá, že už budu v pořádku. Bohužel mě tou dobou maminka nemohla vzít na kastraci. FIP jsem dostala, když jsem byla ještě moc maličká na to, abych jí podstoupila a po léčbě to opět nešlo, aby se mi nemoc nevrátila. Bohužel, jak jsem byla vždycky zvídavá kočička, tak jsem při stěhování proběhla mezi dveřmi a ztratila jsem se. Když jsem bydlela u maminky, tak jsem ven nechodila a proto můj průzkum okolí nedopadl moc dobře. Zatoulala jsem se na zahradu jedné staré paní, která ale nebyla psychicky vůbec v pořádku. Protože jsem mazlivá kočička, tak jsem za ní přišla pro pohlazení a něco dobrého a ona mě chytila a vzala k sobě domů. Zavřela mě do krabice a tam mě nechala. Nemohla jsem si ani sednout, ani se proběhnout. Tak jsem jen ležela ve špíně, kousaly mě blechy do kožíšku, všude byla tma a neuvěřitelný zápach. Takhle mě tam držela spolu ještě s dalšími kočičkami.
Conta gratuita — 10 contatos incluídos
Listado há 3 semanas
