Adoptar a PŘÍPAD KOČIČKY TUTU
Mestizo · Hembra · Gatito · Edad desconocida
Después de mucho tiempo, volvemos al triste y lamentablemente aún no resuelto caso del gato perdido y afortunadamente encontrado Tutu del 27 de julio de 2022. Hola, soy Tutu y esta es mi historia. Todo mi sufrimiento comenzó en la calle. Algunas personas malas me tiraron. Tenía miedo, estaba enfermo y con el estómago vacío. Pero tuve suerte porque las señoras amables del refugio Hoštecké kočky me encontraron, me alimentaron, me ayudaron a recuperarme y comenzaron a buscar un nuevo hogar para mí. Un día mi mamá humana me tomó. Viví con un cachorro y todo parecía bien. Pero no era así y volví a enfermarme. Por la noche parecía bien, pero por la mañana me encontraron con un gran resfriado, los ojos llenos de pus y un vientre hinchado. Mi mamá me llevó al veterinario inmediatamente. El diagnóstico fue casi una sentencia de muerte para mí. Descubrieron que tenía FIP. Querían eutanasiarme inmediatamente, diciendo que no podía curarme y que solo sufriría. Pero mi mamá no me dejó allí. Me llevó a casa y comenzó a buscar formas de ayudarme. Finalmente, se encontró un medicamento y fuimos inmediatamente a una señora amable que mostró a mi mamá todo lo necesario. Después de unos días, el medicamento comenzó a hacer efecto. Me sentí mejor y hasta comí bien, jugué y me acurrucé. Pero esto duró solo unos días nuevamente. Luego empeoré de nuevo. Tenía fiebre y tuve que recibir gotas. Pero ocurrió que era Pascua y ninguno de los médicos estaba disponible. Afortunadamente, una veterinaria hizo tiempo y vino a hospitalizarme. Esto sucedió varias veces más durante mi tratamiento. Siempre me cuidaron, fui a la doctora y finalmente, después de 90 días de tratamiento, me recuperé. La doctora me elogió, diciendo que era un luchador y que parecía que estaría bien. Desafortunadamente, en ese momento mi mamá no podía llevarme para esterilizarla. Tuve FIP cuando era demasiado joven para someterme a ella, y después del tratamiento tampoco fue posible, para que la enfermedad no regresara. Desafortunadamente, como siempre era curioso, corrí entre las puertas durante el traslado y me perdí. Cuando vivía con mi mamá, no salía afuera y por lo tanto mi exploración de los alrededores no fue muy buena. Me aventuré al jardín de una anciana que no estaba mentalmente bien en absoluto. Porque era cariñoso, fui a ella para un cariño y algo bueno, y ella me atrapó y me llevó a casa. Me puso en una caja y me dejó allí. No podía ni siquiera sentarme ni correr. Así que solo me quedé en la tierra, las pulgas mordían mi pelaje, todo estaba oscuro y había un olor insoportable. Ella me mantuvo allí junto con otros gatitos.
Leer original (cs)
Po delší době se vracíme k smutnému a bohužel zatím nedořešenému případu ztracené a naštěstí nalezené kočičky Tutu z 27.7.2022. Ahoj, já jsem Tutu a tohle je můj příběh. Všechno mé trápení začalo na ulici. Vyhodili mě nějací zlí lidé. Byla jsem vyděšená, nemocná a s hladovým bříškem. Měla jsem ale štěstí, protože mě našly hodné paní z útulku Hoštecké kočky a nakrmily mě, pomohly mi se vyléčit a začaly mi hledat nový domov. Jednoho dne si mě vzala moje lidská maminka. Bydlela jsem s jedním kocourkem a vše se zdálo, že bude v pořádku. Jenže to tak nebylo a opět jsem onemocněla. Večer jsem ještě vypadala v pořádku, ale ráno mě našli s obrovskou rýmou, s očičkama plnýma hnisu a nafouklým bříškem. Maminka mě hned vzala na veterinu. Diagnóza pro mě byla málem rozsudkem smrti. Zjistili, že mám FIP. Chtěli mě hned uspat, že prý už se nemůžu vyléčit a že bych jen trpěla. Jenže moje maminka mě tam nenechala. Vzala si mě domů a začala hledat, jak mi pomoci. Nakonec se lék našel a ihned jsme jeli k jedné hodné paní, která mamince ukázala vše potřebné. Po pár dnech začaly léky působit. Udělalo se mi lépe a už jsem i hezky jedla, hrála si, mazlila se. Jenže to vydrželo zase jen pár dní. Pak se mi opět přitížilo. Měla jsem horečku a musela jsem na kapačky. Jenže byly zrovna Velikonoce a nikdo z doktorů neordinoval. Naštěstí se jedna paní veterinářka uvolila a přijela, aby mě hospitalizovala. Takhle to během mé léčby proběhlo ještě několikrát. Pořád mě hlídali, jezdila jsem k paní doktorce a nakonec, po 90 dnech léčby jsem se uzdravila. Paní doktorka mě chválila, že jsem bojovnice a že to vypadá, že už budu v pořádku. Bohužel mě tou dobou maminka nemohla vzít na kastraci. FIP jsem dostala, když jsem byla ještě moc maličká na to, abych jí podstoupila a po léčbě to opět nešlo, aby se mi nemoc nevrátila. Bohužel, jak jsem byla vždycky zvídavá kočička, tak jsem při stěhování proběhla mezi dveřmi a ztratila jsem se. Když jsem bydlela u maminky, tak jsem ven nechodila a proto můj průzkum okolí nedopadl moc dobře. Zatoulala jsem se na zahradu jedné staré paní, která ale nebyla psychicky vůbec v pořádku. Protože jsem mazlivá kočička, tak jsem za ní přišla pro pohlazení a něco dobrého a ona mě chytila a vzala k sobě domů. Zavřela mě do krabice a tam mě nechala. Nemohla jsem si ani sednout, ani se proběhnout. Tak jsem jen ležela ve špíně, kousaly mě blechy do kožíšku, všude byla tma a neuvěřitelný zápach. Takhle mě tam držela spolu ještě s dalšími kočičkami.
Cuenta gratuita — 10 contactos incluidos
Publicado hace 3 semanas
