Adottare PŘÍPAD KOČIČKY TUTU
Incrocio · Femmina · Gattolino · Età sconosciuta
Dopo molto tempo, torniamo al triste e purtroppo ancora irrisolto caso del gatto disperso Tutu trovato fortunosamente il 27 luglio 2022. Ciao, sono Tutu e questa è la mia storia. Tutti i miei sofferenze hanno inizio in strada. Alcune persone cattive mi hanno abbandonato. Ero spaventato, malato e con lo stomaco vuoto. Ma ero fortunato perché le signore gentili del rifugio Hoštecké kočky mi hanno trovato, mi hanno dato da mangiare, mi hanno aiutato a riprendermi e hanno iniziato a cercare una nuova casa per me. Un giorno mia mamma umana mi ha preso. Ho vissuto con un cucciolo e tutto sembrava andare bene. Ma non era così e sono di nuovo ammalato. La sera sembravo bene, ma la mattina mi hanno trovato con un forte raffreddore, gli occhi pieni di pus e un ventre gonfio. Mia mamma mi ha portato immediatamente dal veterinario. La diagnosi era quasi una condanna a morte per me. Hanno scoperto che avevo la FIP. Volevano soprammortizzarmi subito, dicendo che non potevo essere curato e soffrirei solo. Ma mia mamma non mi ha lasciato lì. Mi ha portato a casa e ha iniziato a cercare modi per aiutarmi. Finalmente è stata trovata una medicina e siamo andati immediatamente da una signora gentile che ha mostrato a mia mamma tutto ciò che era necessario. Dopo alcuni giorni, la medicina ha iniziato a funzionare. Mi sentivo meglio e ho anche mangiato bene, giocato e abbracciato. Ma questo è durato solo pochi giorni nuovamente. Poi la mia condizione si è ulteriormente aggravata. Avevo la febbre e dovevo andare a gocce. Ma era Pasqua e nessuno dei medici era disponibile. Fortunatamente, una veterinaria ha trovato tempo e è venuta a ricoverarmi. Questo è successo diverse volte durante il mio trattamento. Sempre mi hanno guardato, sono andato dalla signora veterinaria e infine, dopo 90 giorni di trattamento, mi sono ripreso. La signora veterinaria mi ha lodato, dicendo che ero un combattente e che sembrava che andassi bene. Sfortunatamente, in quel momento mia mamma non poteva farmi castrare. Ho avuto la FIP quando ero troppo piccolo per farlo e dopo il trattamento non era più possibile, quindi la malattia non tornasse. Sfortunatamente, essendo sempre curioso, ho corso tra le porte durante il movimento e mi sono perso. Quando vivevo con mia mamma non uscivo mai e quindi la mia esplorazione intorno non andò molto bene. Sono finito nel giardino di una vecchia signora che non era affatto in buona salute mentale. Essendo affettuoso, sono andato da lei per un colpetto e qualcosa di buono e lei mi ha preso e mi ha portato a casa. Mi ha messo in una scatola e mi ha lasciato lì. Non potevo neanche sedermi o correre. Così stavo disteso nella polvere, le zecche mi mordicchiavano il pelo, ovunque era buio e c'era un odore insopportabile. Lei mi ha tenuto lì insieme ad altri cuccioli.
Leggi originale (cs)
Po delší době se vracíme k smutnému a bohužel zatím nedořešenému případu ztracené a naštěstí nalezené kočičky Tutu z 27.7.2022. Ahoj, já jsem Tutu a tohle je můj příběh. Všechno mé trápení začalo na ulici. Vyhodili mě nějací zlí lidé. Byla jsem vyděšená, nemocná a s hladovým bříškem. Měla jsem ale štěstí, protože mě našly hodné paní z útulku Hoštecké kočky a nakrmily mě, pomohly mi se vyléčit a začaly mi hledat nový domov. Jednoho dne si mě vzala moje lidská maminka. Bydlela jsem s jedním kocourkem a vše se zdálo, že bude v pořádku. Jenže to tak nebylo a opět jsem onemocněla. Večer jsem ještě vypadala v pořádku, ale ráno mě našli s obrovskou rýmou, s očičkama plnýma hnisu a nafouklým bříškem. Maminka mě hned vzala na veterinu. Diagnóza pro mě byla málem rozsudkem smrti. Zjistili, že mám FIP. Chtěli mě hned uspat, že prý už se nemůžu vyléčit a že bych jen trpěla. Jenže moje maminka mě tam nenechala. Vzala si mě domů a začala hledat, jak mi pomoci. Nakonec se lék našel a ihned jsme jeli k jedné hodné paní, která mamince ukázala vše potřebné. Po pár dnech začaly léky působit. Udělalo se mi lépe a už jsem i hezky jedla, hrála si, mazlila se. Jenže to vydrželo zase jen pár dní. Pak se mi opět přitížilo. Měla jsem horečku a musela jsem na kapačky. Jenže byly zrovna Velikonoce a nikdo z doktorů neordinoval. Naštěstí se jedna paní veterinářka uvolila a přijela, aby mě hospitalizovala. Takhle to během mé léčby proběhlo ještě několikrát. Pořád mě hlídali, jezdila jsem k paní doktorce a nakonec, po 90 dnech léčby jsem se uzdravila. Paní doktorka mě chválila, že jsem bojovnice a že to vypadá, že už budu v pořádku. Bohužel mě tou dobou maminka nemohla vzít na kastraci. FIP jsem dostala, když jsem byla ještě moc maličká na to, abych jí podstoupila a po léčbě to opět nešlo, aby se mi nemoc nevrátila. Bohužel, jak jsem byla vždycky zvídavá kočička, tak jsem při stěhování proběhla mezi dveřmi a ztratila jsem se. Když jsem bydlela u maminky, tak jsem ven nechodila a proto můj průzkum okolí nedopadl moc dobře. Zatoulala jsem se na zahradu jedné staré paní, která ale nebyla psychicky vůbec v pořádku. Protože jsem mazlivá kočička, tak jsem za ní přišla pro pohlazení a něco dobrého a ona mě chytila a vzala k sobě domů. Zavřela mě do krabice a tam mě nechala. Nemohla jsem si ani sednout, ani se proběhnout. Tak jsem jen ležela ve špíně, kousaly mě blechy do kožíšku, všude byla tma a neuvěřitelný zápach. Takhle mě tam držela spolu ještě s dalšími kočičkami.
Account gratuito — 10 contatti inclusi
Elencati mese scorso
