Adoptujte Eddie
Kříženec · Neznámo · Starý · 11 roky
Ahoj, narodil jsem se v únoru 2015 jako takzvaný „masový beránek“ ve velkém stádu v Hunsrücku. Můj život visel od samého počátku na vlásku, protože moje matka zemřela krátce po mém narození. Odchov sirotčích beránků z láhve je velká práce, která pro většinu chovných podniků není ekonomicky rentabilní. Bohužel se téměř všichni beránci rodí v zimě a bez matky skoro vždy umírají krutou smrtí hlady nebo zmrznutím. Ale já jsem měl obrovské štěstí – syn naší tehdejší ošetřovatelky Christine mě zahlédl během nedělní procházky s rodinou. Už jsem zoufale blekotal hrůzou ze hladu. Naštěstí byla rodina zděšená, když pastýř řekl, že ten malý klubíček vlny přežije noc jen těžko. A neuvěříte – okamžitě zavolali Christine a přivezli mě k ní. Christine už měla připravené mléko v prášku od farmářského veterináře a ona mě krmila z lahvičky. A pak každé dvě hodiny, dokonce i v noci... To bylo před pěti lety, a jak vidíte, vyrostl jsem na statného berana. Samozřejmě jsem byl brzy kastrovaný, abych mohl žít ve stádě bez toho, aby jsem mohl mít potomky. Chtěli byste být mojí kmotrou/kmotrem?
Přečíst původní (de)
Hallo, ich bin im Februar 2015 als sogenanntes „Fleischschaf“ in einer großen Herde im Hunsrück geboren worden. Mein Leben hing bereits im Alter von einem Tag am seidenen Faden, weil meine Mama kurz nach meiner Geburt starb. Waisenlämmer mit der Flasche groß zu ziehen ist sehr viel Arbeit, die sich für rein wirtschaftlich orientierte Tierhaltungen nicht rechnet. Beinahe alle Lämmer kommen unglücklicherweise auch im Winter zur Welt, Lämmer ohne Mutter sterben fast immer den grausamen Hungertod bzw. erfrieren. Ich hatte aber ein Riesenglück – der Sohn von unserer damaligen Betreuerin Christine traf den Schäfer auf dem Sonntagsspaziergang mit seiner Familie und sie sahen mich – ich blökte schon jämmerlich vor Hunger. Zum Glück war die Familie entsetzt, als der Schäfer meinte, ich kleines Wollbündel werde die Nacht nicht überleben. Und weißt Du was? Sie riefen sofort bei der Christine an und brachten mich dort hin. Da hatte Christine schon Milchpulver bei der Hoftierärztin besorgt und ich wurde von ihr aus der Flasche versorgt. Und das dann die erste Woche alle zwei Stunden, auch nachts… Das ist jetzt schon fünf Jahre her, wie Du siehst, ist aus mir ein stattlicher Bock geworden. Natürlich wurde ich frühzeitig kastriert, damit ich in der Herde leben kann, ohne dass es Nachwuchs gibt. Möchtest Du meine Patin/mein Pate sein? Jetzt Patenschaftserklärung ausfüllen
Zobrazeno před 3 měsíci
