Adoptujte Fara
Kříženec · Neznámo
Má Fara už není, píšu tyto slova se věčnou smutenstvím, jak bych mohl předpokládat, že náš budoucnost bude z nikdy více... Byla jste úplně statečná, až do konce bojovala. Moje krupička, vzpomínám si na tolik schůzek s různými veterináři s vámi. Vzpomínám si na vaše příchod do shelteru. Během vyšetřování obchodu s Shar-pei jsem zjistil, že 2 psi byli přijati do Gennevilliers pound, nikdo chtěl zabrat. Pamatujete si ten den, kdy volali a řekli, že nemají řešení, jeden kousl, druhý měl kožní potíže... Vaši dva chovatelé nechtěli vás zpět, rozhodli jsme se vás přijmout, vaše společnice nebyla zpočátku nutně snadná a ukázala se jako láska, vy jste vždycky byla jednoduchá. Malá Fara vešla do našeho života, s kožními potížemi, opakovanými ušními infekcemi a svou radostí z života. Brzy poté jste měla poškození kruhového vaziva, pamatuji si nedělní večer, když jsme vás museli odvézt do Paříže, pečlivé sledování a správné zotavení, volba operace, TPLO bylo úspěšné. Vaše společnice měla štěstí, byla adoptována a vrátila se po týdnu. Smutný zážitek, který vás hodně plakal, plakala jste si svého malého Tucka. Nikdy nebylo jedno bez druhého. Ráda jste se dostala do potíží, táhla deky ven, abych se posadila do slunce. Pamatujete si, že dobrovolníci si mysleli, že se bojujete, a ne dva Shar-pei hráli, někdy se to hýbe. Čas uplynul, Tuck se nemohl, tři různé rakoviny ho zabil. Každá chemoterapie nebo radioterapie vás dále odloučila, báli jsme se o něj a bili jsme se kvůli vám. "Jak je Fara?" Kolikrát jsme se tím ptali... Začalo to brzy, od svého příchodu jste měla vaginální prolaps během prvního tepla ve shelteru. Byla jste sterilizována co nejdřív, když veterinář považoval za možné. Později jsme najít nějaké hmoty, byly odstraněny a prozradily přítomnost stadia 2 mastocytomu, ale Ki 67 byl pozitivní... Vaše ušní potíže se zhoršily, konzultovali jsme dva různé specialisty. Druhý předepsal koupel každý týden, museli jsme se pro vás uspořádat, moje Fara. Pak jste si zlomila femur, podle vaší historie mluvili veterináři o potenciální rakovině. Byla jste úspěšně operována a veterinář byl tak šťastný, že mi řekl, že biopsie provedená nebyla rakovinná. Skenování odhalilo hmotu na játrech, po biopsii jsme zjistili, že byla rakovinou. Nebyla jste mladá, ale v dobrém stavu a rozhodli jsme se vás operovat. Odejít vám ráno k veterináři bylo velmi obtížné. Věděli jsme, že pro tuto konkrétní podmínku nelze použít chemoterapii ani radioterapii. Operace byla úspěšná, jako vždy bojovala, vždy jsi byla bojovnicí, moje Fara. Na dalším vyšetření byl sken dokonalý. A váš celkový stav se zhoršil, odešla jste ke veterináři nouzově a pak do nemocnice. Od té doby jsme moc nespali. Dokázali jsme vás vidět v neděli a dokonce se usmáli, když lékaři řekli, že jsou tu rodiče Fary. Chtěla jste se zvednout, když jsme se viděli, i když vaše bilaterální glaukom značně oslabil vaše zrak. Věděla jste si cestu k veterinární škole, protože počet konzultací, které jste měla v očních lékařích. Ve speciální péči jste byla na vodním lůžku, na kyslíku a bojovala, byla ráda, že nás vidí, naše polibky vás mohly uklidnit. RTG potvrdily, že bronchopneumonie byla významná a objevily uzliny v plicích. Metastázy tišemně invadovaly váš tělo, znovu vyhrála rakovina. Bylo nutné udělat rozhodnutí doprovodit vás do vašeho posledního domova, abyste se vyhnuli tomu, abyste se utopila ve svých plicních sekrecích. Až do konce bojovala, odešla klidně v mé náruči, pod mé slzy a polibky. Měli jsme možnost strávit poslední okamžik spolu, mohu vás jen obdivovat, moje Fara, která byla tak statečná, moje láska, ale vím, že už nikdy neslyším ty malé zvuky, které jste dělala, když jste přicházela čichat nás. Už mi chybí vaše chrápání. Mluvit o vás v minulosti je trýzně. Dnes vás chybí všem, ale také Tigrou, který nechtěl jít bez vás. Budeme se o něj starat, slibuji, moje Fara. Jste v našich srdcích navždy.
Přečíst původní (fr)
Ma Fara n’est plus, c’est avec une infinie tristesse que j’écris ces mots, comment imaginer que notre avenir sera fait de plus jamais… Tu as été d’un courage absolu, jusqu’au bout tu as lutté. Ma crunchette, je me souviens de tant de rdv chez différents vétérinaires avec toi. Je me souviens de ton arrivée au refuge. En pleine enquête sur un trafic de Shar-pei, j’avais appris que 2 loulous avaient été récupérés par la fourrière de Gennevilliers, que personne ne voulait les récupérer. Je me souviens du jour où ils ont appelé pour dire qu’ils n’avaient pas de solution, l’un avait mordu, l’autre avait des problèmes de peau… Vos deux éleveurs n’ont pas voulu vous reprendre, nous avons décidé de vous récupérer, ton copain n’était pas forcément facile au début est s’est révélé être un amour, toi tu as toujours été facile. Petite Fara était arrivée dans nos vies, avec ses problèmes de peau, ses otites à répétition, sa joie de vivre. Rapidement tu as eu une rupture des ligaments croisés, je me souviens du dimanche soir où il a fallu t’accompagner à Paris, de ta convalescence stricte et bien suivie, du choix de la chirurgie, la TPLO a été une réussite. Ton compagnon de box a eu la chance d’être adopté et est revenu au bout d’une semaine. Triste expérience qui t’a fait beaucoup pleurer, il te manquait ton petit Tuck. C’était jamais l’un sans l’autre. Vous adoriez faire des bêtises, tirer les couvertures à l’extérieur pour vous installer au soleil. Je me souviens de bénévoles pensant que vous vous battiez, et non 2 Shar-pei qui jouent ça déménage parfois. Le temps a passé, Tuck est tombé malade, 3 cancers différents l’ont emporté. Chaque séance de chimiothérapie ou de radiothérapie s’éloignait un peu plus de toi, nous étions inquiets pour lui et stressions pour toi. « Comment va Fara ? » ; combien de fois avons nous pu poser cette question… Cela a commencé tôt, puisqu’à ton arrivée tu as eu un prolapsus vaginal lors de tes premières chaleurs au refuge. Tu as été stérilisée dès que la vétérinaire a estimé cela possible. Plus tard, nous avons trouvé des masses, elles ont été retirées, et ont révélé la présence d’un mastocytome de grade 2, mais le ki 67 était positif… Tes problèmes auriculaires ont empiré, nous avons consulté deux spécialistes différents. Le 2ème a prescrit un bain chaque semaine, il a fallu nous organiser pour toi ma Fara. Puis tu t’es cassée le fémur, vu tes antécédents les vétérinaires ont évoqué un potentiel cancer. Tu as été opérée avec succès, et la vétérinaire a été tellement contente de m’annoncer que la biopsie effectuée n’était pas cancéreuse. Un scanner a révélé une masse sur le foie, après biopsie nous avons appris qu’il s’agissait d’un carcinome. Tu n’étais pas jeune, mais en bonne forme, et nous avons choisi de te faire opérer. Te laisser, ce matin là, chez le vétérinaire a été très difficile. Nous savions que sur cette pathologie précise aucune chimio ni radiothérapie ne pourrait fonctionner. La chirurgie a été une réussite, comme toujours tu as lutté, tu as toujours été une guerrière ma Fara. A la rentrée ton scanner de contrôle était parfait. Et ton état général s’est dégradé, tu es allée en urgence chez ta vétérinaire puis aux urgences. Nous n’avons pas beaucoup dormi depuis. Nous avons pu te voir dimanche et avons même esquissé un sourire lorsque les vétérinaires ont dit que les parents de Fara étaient là. Tu as voulu te lever en nous voyant, même si ton glaucome bilatéral affaiblissait prodigieusement ta vue. Tu connaissais l’école vétérinaire par cœur, vu le nombre de consultations auxquelles tu allais en ophtalmologie. En soins intensifs, tu étais sur un matelas à eau, sous oxygène, et tu luttais, tu as été heureuse de nous voir, nos caresses ont pu t’apaiser. Les radios ont confirmé que la bronchopneumonie était importante et ont révélé des nodules aux poumons. Des métastases avaient sournoisement envahi ton corps, encore une fois le cancer a gagné. Il a fallu prendre la décision de t’accompagner dans ta dernière demeure, de t’éviter de te noyer dans tes sécrétions pulmonaires. Jusqu’au bout tu as lutté, tu es partie apaisée dans mes bras, sous mes larmes et mes baisers. Nous avons pu passer un dernier moment ensemble, je ne peux que t’admirer ma Fara, toi qui as été si courageuse ma crunchette d’amour, mais je sais que plus jamais je n’entendrai les petits bruits que tu faisais en venant nous renifler. Tes ronflements me manquent déjà. T’évoquer au passé est un supplice. Aujourd’hui tu manques à chacun d’entre nous, mais aussi à Tigrou qui ne voulait pas se promener sans toi. Nous allons veiller sur lui, promis ma Fara. Tu es dans notre cœur à tout jamais.
Zobrazeno před 3 měsíci
