Adoptujte Je suis jeune et gentil, mais cela n&rsquo
Kříženec · Neznámo
Včera v noci jsem to nechopil, když si vzal tašku a dal mě dovnitř, jako nepotřebný balík... Pak šel ke štítu, hledal v bezvýsledné cestě hodiny a vybral si právě tento den. Je třeba říct, že jsou také hloupí, sobota je jediný den, kdy mají zveřejněné otevírací hodiny. Čekal až do zavírací doby a vrhnul mě pod zvonek a nápis „canine shelter“, pak odjel ani se neohlédl... Bylo mi zima, byl jsem strašně strach... Slyšel jsem hluk, psy štěkající, oni pochopili, že se děje něco neobvyklého a nedobrého. Bylo tmavo, mohl jsem vidět jen světla aut, bál jsem se, že mě některé z nich rozdrtí ve své černé tašce. Pak jsem slyšel hluk, brána se otevřela, oni odcházeli... a uviděli mě... nevědomě, jak vždy, mysleli si, že to je laskavost lidské bytosti, která laskavě nechala tašku... a oni pochopili... chvěl jsem se z chladu v mé malé tašce, rychle mě umístili k teplu. Byl jsem zmrzlý... Co jsem udělal, abych si zasloužil být vyhazován jako obyčejný balík před dveřmi štítu? Narodil jsem se u soukromých osob, víte, těch, kteří považují sterilizaci/kastraci za zbytečné, ti pak vytvářejí inzeráty a dávají neidentifikovatelné štěňata komukoli. Byl jsem milé štěně, pak jsem dorostl a také bych měl být sterilizovaný, identifikovaný, očkován... ale on nechtěl nic utratit! Takže nejjednodušší řešení bylo mě vyhodit... před dveřmi štítu, abych se tam nemohl vrátit. Proč volat? Proč zvonit? Jsou tam pro to, ne? Canine shelter nebo ne, je to jedno, a pokud milujete zvířata, nepočítáte, jedno více, jedno méně, najdete řešení! Dnes chci jen poděkovat dobrovolníkům, kteří se mnou nakrmit a objímají mě, stále jsem nervózní a velmi smutný. Naštěstí byli stále na štítu, jinak by mě nikdo nenalezl?
Přečíst původní (fr)
Hier soir, je n’ai pas compris quand il a sorti le sac et qu’il m’a posé dedans, comme un paquet devenu trop encombrant… Puis il s’est dirigé vers le refuge, il avait vainement cherché les horaires et avait choisi ce jour là. Il faut dire qu’ils sont idiots aussi, le samedi est le seul jour où ils ont publié des horaires d’ouverture. Il a attendu la fermeture et m’a déposé, sous la sonnette et le panneau refuge canin, puis est parti sans se retourner… J’ai eu froid, j’ai eu peur… J’entendais du bruit, des chiens aboyer, ils avaient compris eux que quelque chose d’anormal et d’inhumain était en train de se produire. Il faisait nuit, je ne voyais que les phares des voitures passer, j’avais peur que l’une d’entre elle ne vienne m’écraser dans mon sac tout noir. Puis, j’ai entendu du bruit, le portail s’est ouvert, ils allaient partir…et ils m’ont vu…naïvement, comme toujours, ils ont cru à la générosité de l’humain qui avait gentiment déposé un sac…et ont compris… Transi de froid dans mon petit sac, ils m’ont vite installé au chaud. J’étais tétanisé… Qu’ai-je fait pour mériter d’être jeté comme un vulgaire paquet devant la porte d’un refuge ? Je suis né chez des particuliers, vous savez ceux qui trouvent la stérilisation inutile, ceux qui ensuite mettent des annonces et cèdent des bébés non identifiés à n’importe qui. J’étais un mignon bébé, puis j’ai grandi, et il aurait fallu me stériliser moi aussi, me faire identifier, me vacciner…mais il ne voulait rien dépenser ! Alors la solution la plus simple était de me jeter…devant les grilles d’un refuge afin que je ne retrouve pas mon chemin. Pourquoi téléphoner ? Pourquoi sonner ? Ils sont là pour ça, non ? Refuge canin ou pas, on s’en fiche bien, et puis quand on aime les animaux, on ne compte pas, un de plus, un de moins, on trouve une solution ! Aujourd’hui, je veux juste remercier les bénévoles qui prennent soin de moi et me cajolent, je suis encore stressé et tellement triste. Heureusement qu’ils étaient encore au refuge, sinon qui m’aurait trouvé ?
Zobrazeno před 4 měsíci
