Adoptujte Plejefamilie for første gang
Kříženec · Mužský · Dospělý · 9 roky
Zvuky, když čtyřtýdenní koťata škrábou na obutou nohu. Ale jedno sedí klidně, možná s ohnutými prsty, zatímco čeká, až koťata dosáhnou nohavic. Amalie Jeberg, studentka veterinárního studia, je těhotenskou rodičkou Filuky a jejích nejméně pěti koťat: Flemminga, Franka, Freddyho, Fina a Fioly, už přes pět týdnů. Během posledních několika dní se staly velmi aktivními: obsadily celý byt na Vigerslev Allé v Valby a snaží se pochopit svět, který se otevírá před jejich očima. Setkávají se s tímto světem důvěrou; takže Fiola leží bezpečně v loktu a dívá se nahoru s významným, pronikavým pohledem. „Slyšela jsem o tom být těhotenskou rodinou, ale nemyslela jsem si, že bych mohla přijmout tuto úlohu s plným pracovním zaměstnáním a mnoha hodinami venku. Avšak měla jsem podporu k kontaktu s ředitelkou Kattens Værn, Therese Wilbert, s kterou jsem dříve spolupracovala. A ona to neváhala," vysvětluje Amalie Jeberg, která žije ve společnosti svého přítele a pokojového spolubydlícího – spolužačky ze studijního programu veterinárního. Čtyři dny staré – „A Therese mi zavolala během vyučování na univerzitě a řekla mi o kočce matce s tím, co jsem si myslela byly dvě, čtyřtýdenní koťata. Teprve když jsem měla podepsat, uvědomila jsem si, že jsou skutečně čtyři dny stará a že jich je pět – ne dvě. Ale samozřejmě jsem podepsala!“ Neznáme Filukin příběh; známe pouze to, že byla přivedena jedním z inspektorů KV, že byla zneklidněná kočka a těhotná. „Kočka porodila v pondělí, byla vykastrovaná ve čtvrtek... a vrátila se domů v pátek s koťaty," vzpomíná Amalie Jeberg. Předtím, než se vrátila domů, kočka a její sousedé – její přítel a pokojový spolubydlící – připravili speciální pokoj pro kočky s polštáři, deštníky, skrýšemi a povinnými kočičími tryskami. Filuka byla trochu rozrušená během cesty domů, ale rychle našla cestu do bytu. „Kočka je trochu opatrná, ale hned nato se k nám obrátila důvěrou a nechala nás dotýkat se koťat a brát je do rukou," říká Amalie Jeberg. Mnoho návštěvníků Být těhotenskou rodinou zahrnuje hlavně naučit koťata být manipulovanými lidmi. „A měli jsme mnoho návštěv – skutečně přichází samy!” odpovídá. Dále potřebují zvyknout na hluk a změtí, které se samozřejmě dějí v domě: zvuky zvenku, hudba – a vysavač. Ten je ignorován všemi, kromě Freddyho, který ho zvědavě sleduje. Amalie Jeberg někdy stojí u okna v obývacím pokoji, kde kouká na silnici Vigerslev Allé, aby kočky zvykly na dopravní hluk a zvuk nouzových vozidel. Nejvíc se tomu zdá být zneklidněná Filuka: jako jediná sedí u dveří a sleduje akce. Jinak uplynul čas v pokoji koček, kde Amalie Jeberg ráda sedí s knihami a počítačem, i když výuka není plně nepřerušovaná. Extra rozměr Když koťata přišla, byla tak malá, že ještě nevyvinula své oči. To přidalo další rozměr zážitku pozorování jejich vývoje. Už ve věku čtyř nebo pěti týdnů začali vyvíjet vlastní osobnosti. Nejneobvyklejší je Flemming, rezervovaný Freddy, který vystupuje tak hlasitě, že zní jako vrtulník, když je s matkou. Kattens Værn zůstává na straně a dodává těhotenské rodině vše od dek a přepravních krabic až po jídlo a kočičí hračky. Největší příspěvek těhotenské rodiny je: čas a péče. Pro Amalie Jeberg to byl dětský sen pracovat s tvory v dospělosti. Žena začala výcvik jako veterinární asistentka, dokud její mentorka – ve veterinární ordinaci ve Faxe – ji motivovala aplikovat na veterinární program. Tento rok začala své magisterské studium po roce studia. Trochu odvážná – rok, který strávila cestou do Jižní Afriky, Gany a Zanzibaru s sedmi spolubydlícími. Ve Jižní Africe byly připojeny k raně, kde mezi jiným pomáhaly přesunout wildebeesty mezi rezervacemi a odstranit rohy nosorožcům, aby se stali neužitečnými kořistí pro lovců. Tato návštěva nikdy nezapomenutelná: „Cítíš se trochu odvážně, když sedíš v helikoptéře a cvičíš střelbu dartů s uspáváním na modelu zvířete umístěném na autě jede plnou rychlostí," říká: „A schytáš to!” – Takže je mírnější být těhotenskou rodinou. „Pokud se ukáže být dobré být těhotenskou rodinou v této době, kdy jsme zvlášť moc v (První část překladu je uvedena. Pro zobrazení celého překladu prosím označte "Zobrazit celý překlad".)
Přečíst původní (da)
Det kilder, når en fire uger gammel killing med små skarpe klør krabber sig op ad ens strømpebeklædte fodsål. Men man sidder stille, måske med krummede tæer, alt imens man venter på, at killingen skal nå helt op på buksebenet. Amalie Jeberg, dyrlægestuderende, har været plejemor i snart fem uger for Filuka og hendes intet mindre end fem killinger: Flemming, Frank, Freddy, Finn og Fiola. Lige gennem de seneste dage er de for alvor blevet aktive: De har indtaget det meste af lejligheden på Vigerslev Allé i Valby og forsøger at begribe den verden, der har åbnet sig for deres øjne. Den møder de med tillid; således lægger Fiola sig trygt tilrette i favnen og stirrer op på én med et nysgerrigt, dybdeborende blik. »Jeg havde jo hørt om dét med at være plejefamilie, men syntes ikke, jeg med et fuldtidsstudie og mange timers fravær kunne påtage mig opgaven. Men jeg blev opfordret til at kontakte direktør i Kattens Værn, Therese Wilbert, som jeg tidligere har delt arbejdsplads med. Og hun var ikke i tvivl,« fortæller Amalie Jeberg, der deler husstand med sin kæreste og en veninde – en medstuderende fra dyrlægestudiet. Fire dage gamle »– Og Therese ringede tilbage midt under en øvelse på Universitet og fortalte om en kattemor med, hvad jeg troede, var to, fire uger gamle killinger. Først da jeg skulle til at skrive under, gik det op for mig, at det drejede sig om fire dage gamle killinger, og at der i øvrigt var fem af dem – og ikke to. Men jeg skrev selvfølgelig under!« Filukas historie kender vi ikke; blot ved vi, at hun blev bragt ind af en af KV’s katteinspektører, at hun var tamkat og drægtig. »Hun fødte mandag, blev steriliseret om torsdagen … og kom med hjem om fredagen sammen med killingerne,« husker Amalie Jeberg. Inden da havde hun og hendes bofæller – hendes kæreste og en veninde – indrettet et værelse specielt til kattene med puder, tæpper, alskens gemmesteder og de obligatoriske kattebakker. Filuka havde været noget beklemt under køreturen hjem, men fandt sig hurtigt til rette i lejligheden. »Hun er lidt forsigtig af natur, men mødte os øjeblikkeligt med tillid og lod os røre killingerne og tage dem op,« fortæller Amalie Jeberg. Mange gæster At være plejefamilie går først og fremmest ud på at vænne killingerne til at blive håndteret af mennesker. »Og vi har haft mange gæster – de kommer faktisk helt sig af sig selv!« lyder det. Dernæst skal de vænnes til den støj og tummel, der nu engang er i et hjem: Lyde udefra, musik – og støvsugeren. Denne sidste mødes med ligegyldighed af dem alle undtagen Freddy, der nysgerrigt følger efter den. Amalie Jeberg holder ind imellem vinduet i dagligstuen ud mod den trafikerede Vigerslev Allé på klem, så kattene kan vænne sig til trafikstøj og larm fra udrykningskøretøjer. Mest bekymret herved synes at være Filuka: Som den eneste nøjes hun med at sidde i døråbningen og følge slagets gang. Ellers går tiden inde i kattenes værelse, hvor Amalie Jeberg gerne sætter sig med sine bøger og sin PC, om end studierne ikke kan foregå helt uforstyrret. En ekstra dimension Da killingerne ankom, var de så små, at de endnu ikke havde fået øjne. Det føjede en ekstra dimension til oplevelsen af at se dem udvikle sig. Og allerede her i fire-fem ugers alderen er de begyndt at udvikle deres egen personlighed. Mest fremmelig er Flemming, mere tilbageholdende Freddy, der til gengæld spinder, så det lyder som en helikopter, når han diger hos sin mor. Kattens Værn står tæt på sidelinjen og forsyner plejefamilien med alt lige fra tæpper og transportkasse til foder og kattelegetøj. Plejefamiliens væsentligste bidrag er: Tid og omsorg. For Amalie Jeberg var det en barndomsdrøm at beskæftige sig med dyr i sit voksne liv. Hun begyndte at uddanne sig til veterinærsygeplejerske, indtil hendes læremester – i en dyrlægepraksis i Faxe – motiverede hende til at søge ind på dyrlægestudiet. Netop i år har hun påbegyndt sin kandidatuddannelse efter et års studiepause. En smule badass – En pause, der blandt andet blev brugt til, sammen syv studiekolleger, at drage til Sydafrika, Ghana og Zanzibar. I Sydafrika var pigerne knyttet til en range, hvor de blandt andet medvirkede til at flytte gnuer fra et reservat til et andet og til at afhorne næsehorn, så de bliver uinteressante som bytte for krybskytter. Det ophold glemmer hun aldrig: »Man føler sig altså lidt badass, når man sidder oppe i en helikopter og øver sig i at skyde pile med bedøvelse ned på en mockup af et dyr monteret på en bil, der kører i fuld fart,« lyder det: »Og at kunne ramme!« – Så er det mere fredeligt at være plejefamilie. »Hvis det viser sig at gå godt at være plejefamilie i lige denne tid, hvor vi er særligt meget på universitetet, så er jeg nok parat til at prøve igen – måske til foråret, når killingesæsonen begynder,« siger Amalie Jeberg. Amalie Jeberg og hendes bofæller skal levere killinger og mor tilbage i starten af december, når de er fyldt 12 uger. »Man ønsker bare, man kunne få lov at følge med i, om de nu også får de gode hjem, de fortjener,« siger Amalie Jeberg. PRØV SELV! Kattens Værn søger som oftest nye plejefamilier. Er I blevet fristet, så kontakt et af vores internater og hør nærmere; se telefonnumrene bagest i bladet. Her er nogle af vilkårene: • I kan selv sørge for transport • I skal kunne holde kattene inde i hele plejeperioden • Eventuelle andre kæledyr i hjemmet skal være vaccinerede Kattens Værn udleverer alt, hvad I har brug for i plejeperioden. KV står på sidelinjen og vejleder jer undervejs.
Zobrazeno před 2 měsíci
