Adoptujte Puddie Pud
Staffordshire Bull Terrier · Mužský · Dospělý · 7 roky
Ahoj! Jsem Puddie Pud. Ano, slyšel jsi správně: Puddie Pud. Moji pečovatelé si myslí, že tohle je ten nejlepší název pro takhle pevného staffordského psa jako jsem já! Když mě poprvé potkáš, nečekej žádné ohňostroje ani kotrmelce. Já se raději nejdřív postarám o všechny důležité věci. Toaletní záležitosti. Očichávání. Vykakávání. Priority, lidi. Až to bude za mnou, klidně se na tebe podívám a poznám, kdo jsi. Nové lidi sice považuju za docela super, ale taky trochu vzrušující. Proto obvykle předstírám, že jsi neviditelný. Nic osobního! To je prostě můj trik! Nejdřív se tvářím, že tě vůbec nevidím, a pak – hop! – už ti čmuchám do nosu, jako bys mi byl nejlepší kamarád už celé roky. Hladění? Ehm… jo… ze začátku setkání možná ještě ne. Držím se trochu stranou. Nikdy nevíš. Ale jakmile se rozhodnu, že jsi v pořádku, proměním se z odtažitého stafforda v luxusního psa plného mazlení. Pak se hned vydrápu na tvé koleno. Nebo aspoň na polovinu, protože nejsem zrovna malý, co? A pak… moje největší vášeň! MÍČKY! No, to je něco! Když hodíš míček, proměním se v jakousi svalnatou raketu s ušima. Běhám, jako bych soutěžil na olympiádě a nikdo mi neřekl, že nemůžu vyhrát zlatou medaili. Přijde mi to úžasné. Opravdu. Ty hodíš, já běžím. Znovu hodíš, já běžím rychleji. Přestaneš… a já se na tebe podívám s tím „Proč? Už končíš? Budu muset volat veterináře?“ pohledem. Pustit se ještě trochu chytá. Za pamlsky ti to určitě dovolím. Ale jestli chceš, aby to bylo jinak, budeme muset trénovat. Ale je tu ještě něco dalšího. Dej mi tahací hračku a ukážu ti, jak udělat tornádo jen pomocí svých krčních svalů. Tuhle věc třesu ve všech směrech. Doleva, doprava, nahoru, dolů… určitě si dej pozor na kotníky a holeně, protože bych je mohl omylem sebrat svým nadšením. Mám na mysli: pokud hračka letí, letím i já. Jsem totiž vášnivý pes. Takže možná nejsem ten typ psa, co skáče rovnou ke kovovým tyčím, když kolem projdeš. Možná se hned nevyzdvihnu uprostřed toho shonu. Ale když mi dáš trochu času… když mi dovolíš, abych se vyčůral, vykakal, očuchal a obdivoval svou nezávislost na všem… pak zjistíš, že jsem vlastně supermilý, citlivý a vtipný mazlavý raketoplán. A možná, opravdu možná, jsi právě ty, u koho můžu zaparkovat svůj míček, mou tahací hračku i své srdce.
Přečíst původní (nl)
Hoi! Ik ben Puddie Pud. Ja, je hoort het goed: Puddie Pud. Mijn verzorgers vonden dit de perfecte naam voor zo'n stoer staffie als mij! Als je mij voor het eerst ontmoet, verwacht dan geen vuurwerkshow of salto’s hoor. Ik ben meer van. Eerst even alle belangrijke zaken regelen. Plassen. Snuffelen. Poepen. Prioriteiten, mensen. Pas als dat allemaal klaar is, kom ik eens rustig kijken wie jij bent. Ik vind nieuwe mensen heus wel leuk, maar ook een beetje spannend. Dus ik doe meestal alsof je lucht bent. Niets persoonlijk! Dat is gewoon mijn tactiek! Eerst even doen alsof ik je totaal niet zie en dan, hoppa, ineens sta ik naast je neus te snuffelen alsof je al jaren mijn favoriete mens bent. Aaien? Eh… ja… vroeg in de ontmoeting liever nog even niet. Ik blijf dan net buiten handbereik. Je weet maar nooit. Maar zodra ik besloten heb dat je oké bent, verander ik van afstandelijke Stafford in knuffelplak-kleefhond deluxe. Dan kruip ik zo op schoot. Of in ieder geval de helft van mij want ik ben niet bepaald klein, hè. En dan… mijn allergrootste passie! BALLEN! O, man. Als jij een bal gooit, zie je me veranderen in een soort gespierde raket met oortjes. Ik ren alsof ik meedoe aan de Olympische Spelen en niemand mij heeft verteld dat ik geen gouden medaille kan winnen. Ik vind het fantastisch. Echt. Jij gooit, ik ren. Jij gooit nog eens, ik ren sneller. Jij stopt… en ik sta je aan te kijken met de blik “Waarom? Ben je stuk? Zal ik de dierenarts bellen?”. Loslaten vind ik nog wel een beetje moeilijk. Voor een snoepje laat ik hem zeker liggen. Maar als je het op een andere manier wilt dan moeten we dat even oefenen. Maar er is méér. Geef me een flostouw en ik laat je even zien hoe je een tornado maakt met alleen je nekspieren. Ik schud dat ding alle kanten op. Links, rechts, boven, onder… jij moet vooral oppassen voor je enkels en scheenbenen, want die neem ik per ongeluk nog weleens mee in mijn enthousiasme. Ik bedoel: als het touw vliegt, dan vlieg ik ook. Ik ben nu eenmaal een hond met passie. Dus ja, misschien ben ik niet de hond die gelijk bij de tralies springt als je langsloopt. Misschien val ik niet meteen op in de drukte. Maar als je me even de tijd geeft… als je me even laat plassen, poepen, snuffelen en mijn best-in-show-onverschilligheid mag bewonderen… dan ontdek je dat ik eigenlijk gewoon een superleuke, gevoelige, grappige knuffelraket ben. En misschien, héél misschien, ben jij wel degene bij wie ik mijn bal, mijn flostouw en mijn hart kan parkeren. Groetjes, Puddie Pud
Zobrazeno před 2 měsíci
