Adopter Devil
Krydsede raser · Ukendt · Kæmpe · Alder ukendt
Devil 01.04.2025 Nar. 5/2024 Devča blev hentet sammen med sin mor og søskende fra et kommunalt dyreinternat. De endte der, da nogen havde efterladt dem i venteværelset hos dyrlægen med den hensigt at give dem bedre pleje. Desværre døde alle killingerne bortset fra Devil til sidst. Deres mor, muligvis på grund af stress fra at være blevet forladt af nogen, hun stolede på, og fra at være i dyreinternatet, blev meget syg, holdt op med at passe killingerne, og de udviklede sygdommen inden for få timer. Vi startede straks behandlingen. Men killingerne reagerede slet ikke på den. I flere dage lå de apatiske og kunne ikke synke. Vi kæmpede for dem så godt vi kunne, men for to af dem måtte vi tage den sværeste beslutning og lade dem gå. De var kun fire uger gamle. Devilek kæmpede videre. På det tidspunkt vejede han kun 200 gram, og situationen så ikke god ud. Tværtimod. Da vi begyndte at tro, at behandlingen virkede, gav Devil op. Han lå helt apatisk og gispede efter vejret med sine sidste kræfter. Vi sagde alle farvel på det tidspunkt. Vi var overbeviste om, at han kun havde få timer tilbage. Og så skete der noget, vi stadig ikke kan forklare. Mens Devil kæmpede mellem liv og død, og vi allerede sørgede over ham, måtte han på en eller anden måde have indgået en pagt med djævelen selv. For inden for en halv dag blev den døende killing, der bare lå der hjælpeløs og gispede efter vejret, til en helt anden Devil. Pludselig rejste han sig. Han begyndte at lege. Han begyndte at løbe. Ingen af os forstod, hvad der lige var sket. Og det gør vi stadig ikke. Og det var da han fik sit navn - Devil. Fra det øjeblik kæmpede han videre. Devčovi sygdom vendte tilbage efter flere måneder, og så kæmpede han for livet igen. Og han klarede det. Men den lange behandling og især de lange måneder med adskillelse tog hårdt på ham. Devil er ikke asocial, ikke ond og ikke genert. Han er bare lidt anderledes. På et tidspunkt, hvor de andre killinger legede, tumlede, lærte at omgås mennesker og opdagede verden, kæmpede han for sit liv. Han var alene i lang tid, og han lærte aldrig mange ting, der er helt naturlige for andre katte. Han kan ikke rigtigt nyde en kælesession. Når du kæler med ham, krummer han ryggen, som om han ikke ved, hvad han skal gøre med den. Kæletur er ikke en naturlig måde at kommunikere på for ham. Men han
Læs original (cs)
Devil 01.04.2025 Nar. 5/2024 Devča byl převzat spolu s mamčou a sourozenci z městského útulku. Tam se dostali, když je někdo odložil v čekárně na veterině s tím, že se o ně prý postarají lépe. No, všechna koťátka kromě Devila nakonec zemřela. Jejich maminka totiž (možná ze stresu z odložení člověkem, kterému věřila, a z pobytu v útulku) velmi vážně onemocněla, o koťata se přestala starat a u těch se během pár hodin rozvinula nemoc také. Okamžitě jsme zahájili léčbu. Jenže koťátka na ni vůbec nechtěla reagovat. Několik dní nám tu ležela apatická, nebyla schopná ani polykat. Bojovali jsme o ně, jak jen to šlo, ale u dvou jsme nakonec museli udělat to nejtěžší rozhodnutí a nechat je odejít. Byly jim pouhé čtyři týdny. Devilek bojoval dál. Vážil tehdy sotva 200 gramů a ani u něj situace nevypadala dobře. Naopak. Když už jsme si začali myslet, že léčba začíná zabírat, Devil to vzdal. Ležel, byl úplně apatický a z posledních sil lapal po dechu. Všichni jsme se s ním tehdy rozloučili. Byli jsme přesvědčení, že už mu zbývají jen hodiny. A pak se stalo něco, co si dodnes vlastně neumíme vysvětlit. Zatímco se Devil zmítal někde mezi životem a smrtí a my už ho oplakávali, on někde mezi tím vším musel stihnout podepsat smlouvu se samotným ďáblem. Protože během půl dne se z umírajícího kotěte, které už jen bezvládně leželo a lapalo po dechu, stal úplně jiný Devil. Najednou vstal. Začal chodit. Začal si hrát. A začal běhat. Nikdo z nás nechápal, co se právě stalo. A vlastně to nechápeme dodnes. A právě tehdy dostal své jméno – Devil. Od té chvíle už jen vyšlapoval. Devčovi se po několika měsících, kdy byl zdráv, nemoc vrátila, a tak si život vybojovával podruhé. A zvládl i to.Dlouhá léčba a především dlouhé měsíce separace se na něm ale podepsaly. Devil není asociál, není zlý a není plachý. Jen je prostě trošku jiný. V době, kdy si ostatní koťata hrála, dováděla, učila se kontaktu s člověkem a poznávala svět, on bojoval o život. Dlouho byl sám a spoustu věcí, které jsou pro ostatní kočky úplně přirozené, se jednoduše nikdy nenaučil. Pohlazení si neumí pořádně užít. Když ho hladíte, prohýbá se, jako by vlastně nevěděl, co si s tím má počít. Mazlení pro něj není přirozeným způsobem komunikace. Ale lásku projevovat umí. Jen po devilovsku. Devílek je vzhledem k věku klidný, ale řádit umí taky a je upovídaný. Více tíhne ke kočkám než k lidem. Lidi má rád a drží se blízko, ale nenechá se dlouze drbat, nebude vrnět blahem. Vyrůstal bez mámy a v separaci, tak to zkrátka neumí. Jeho projevem lásky je něco úplně jiného. Doprovod a stráž na záchodě, aby vás v tak intimní chvíli náhodou nepřepadla žádná šelma. A okusování prstů, což je asi ten největší projev důvěry, který od něj můžete dostat. Devil se hodí k podobně starému parťákovi, do klidného prostředí, bez malých dětí a bez přístupu ven. Je odčervený, očkovaný, testovaný i kastrovaný. ShareTweet
Listet sidste måned
