Adoptujte Demija
Ženský · Mladý · 2 roky
Šedá kočička je ve zřízení od dvou týdnů staré, když přišla k nám spolu s matkou a sestrami, bratry. Všichni ostatní jsou nyní v jejich vlastních domech, jenom Demija zůstává a možná bude trávit celý svůj život tady... Kočička má močovou inkontinenci - pravděpodobně vrozený defekt, který nemůže být nyní předejít. Když měla měsíc, dělali jí ultrazvuk - "nic nevidíme, nechme ji růst", řekl lékař, a když měla šest měsíců - "stále nejsou vidět žádné abnormality v orgánech". Kočičku nechal vyčistit - nic se nezměnilo. Demija správně chodí do kočičího kbelíku na všechny potřeby, bohužel někdy se stále objevují líné skvrny moči... Jedinou možností pro kočičku žít mimo zděné zdi je v usedlé domácí budově, ale nejen jako myší chyták v zapustilém sklepě. Demija touží po lidské pozornosti a pokud má šanci být blízko majitele, mělo by to být zajištěno, ale většinu dne by mohla strávit venku, včetně zůstávání například v moderním vedlejším budově, kde několik skvrn denně by nebyl problém, ale v zimě by bylo teplo a pohodlně. A majitelé by měli být typ lidí, kteří pečují o kočičku, odváží ji k veterináři, když je to potřeba, péčí o ni a obětuje jí. Demija je komunikativní, laskavá a zároveň samostatná, neponese sebe zneuctěna a pokud má jiný názor na něco než člověk, měl by být respektován, snadno kousne ruku nebo šplhne nohou. Stručně řečeno, láskavý osobnost.
Přečíst původní (lv)
Pelēcīgā jaukule patversmē dzīvo kopš divu nedēļu vecuma, kad pie mums nonāca kopā ar mammu un māsām, brāļiem. Visi pārējie jau katrs savās mājās, vien Demija iepalikusi un, iespējams, savu mūžu mūsmājās arī vadīs… Kaķenītei ir urīna nesaturēšana – visticamāk, iedzimta pataloģija, ko novērst pagaidām nav iespējams. Uz ultrasonogrāfiju mince devās gan mēnesi veca – “neko neredzam, lai paaugas”, skanēja dakteru teiktais, gan 6 mēnešus veca – “joprojām nekādu anomāliju orgānos neredzam”. Sterilizēja kaķenīti – nekas nemainās. Demija kārtīgi iet uz kastīti visas darīšanas kārtot, diemžēl, nodevīgās čuru piles tik un tā mēdz krist… Vienīgā iespēja mincei dzīvi vadīt ārpus patversmes sienām ir kādā lauku mājā, taču ne kā tikai peļu ķērājai pussabrukušā šķūnī. Demija alkst cilvēku uzmanības un iespējai būt saimnieku tuvumā viņai ir jānodrošina, taču diennakts lielāko laika daļu viņa varētu vadīt ārā, tostarp uzturoties, piemēram, kādā mūsdienīgā palīgtelpā, kurai nekaitētu dažas urīna piles ik dienu, bet ziemā tur būtu silti un omulīgi. Un saimniekiem jābūt tādiem, kas par minci rūpēsies, vajadzības gadījumā pie daktera vedīs, lolos un lutinās. Demija ir komunikabla, mīļa un vienlaikus arī pašpietiekama, sev pāri darīt neļaus un, ja viņai par kaut ko būs citāds viedoklis, nekā cilvēkam, likts to respektēt, viegli iekožot rokā vai pavicinoties ar ķepu. Vārdu sakot- mīļums ar raksturiņu.
Zobrazeno před 3 měsíci
