Adoptujte Donkor
Kříženec · Neznámo · Starý · 20 roky
Donkor je mužský krásný s jasně černobílou srstí, bílým skvrnou na hrudi a velkými ušima. Dokonalý mužský pes, který pravděpodobně vnímá všechno svými smysly. Při bližším pohledu na jeho obrázek lze vidět jeho napětí, jeho zatažený ocásek mezi zadníma nohama. To mnoho říká o Doborkově blahobytu, který má málo společného s jeho venkovním štíhlostí. Donkor je pes pro zkušeného psovoda, který je obeznámen s psy z obtížných životních podmínek, dokáže soucítit a přináší hodně trpělivosti a lásky. Donkor potřebuje opravdovou, dlouhodobou šanci, aby postupně a neškodně ztratil nebo zmenšil svůj strach a zdržovanost, aby si vybudoval důvěru. Opravdu reálný a dlouhodobý úkol pro oba, člověka i psa, který je zformuje do týmu. Jeho velmi smutný původ: Jeho matka Ronda byla zachráněna z umisťovny k uskladnění. Na začátku nebylo známo, že měla tři štěňata (Akil, Anubis a Donkor), která zůstala pozadu ve umisťovně k uskladnění. Jakmile se zjistilo, že měla štěňata, byli také odvezeni do záchranářského centra. Jakém příšerném, strašidelném stavu byli – jak mentálně, tak fyzicky – nerozepíšeme dále. Ale samozřejmě, jejich smutný začátek měl vážné dopady na jejich vývoj. Tři psi znají pouze umisťovnu k uskladnění jako místo, kde štěňata mají extrémní (oddělovací) strach, a záchranářské centrum. Donkor se k lidem blíží velice opatrně, voní na ně a pak ustupuje. Přiblížení lidem je pro něj stále velice obtížné. Je plně pokorný a někdy dovolí, aby ho hladili. Nosit pouta a řetěz teď je možné, ale jít ven ze záchranářského centra pro procházku je stále nemožné. Donkor není zvyklý, aby ho někdo vedl na řetězu. Záchranářské centrum je jen velmi omezeně místem pro naučení sociálního chování, pokud nemá speciální program pro psy. Chybí konstantní primární pečovatel, čas, trpělivost a trvanlivost. Ve správném prostředí s odpovídajícím porozuměním, trpělivým, laskavým, zkušeným člověkem je mnohé možné. Psi se učí celý život. Jednoho dne Donkor vám poděkuje za to svým způsobem. © 2006–2024 od asociace pro ochranu zvířat Europa e.V.
Přečíst původní (de)
Donkor ist eine männliche Schönheit mit glänzendem schwarz-braunem Fell, weißem Fleck auf der Brust, sowie sehr großen Ohren. Ein bildschöner Rüde, der mit seinen Sinnen vermutlich alles wahrnimmt. Betrachtet man sein Bild genauer, sieht man seine Angespanntheit, seine eingeklemmte Rute zwischen seinen Hinterbeinen. Das sagt viel über Donkors Befinden aus, was nicht mehr viel mit seiner äußeren Anmut zu tun hat. Donkor ist ein Hund für einen erfahrenen Hundemenschen, der sich mit Hunden aus schwierigen Lebensverhältnissen auskennt, sich einfühlen kann und sehr viel Geduld und Liebe mitbringt. Donkor braucht eine echte, lebenslange Chance, um seine Ängste und Zurückhaltung ganz langsam und behutsam zu verlieren bzw. zu minimieren, um Vertrauen aufzubauen. Eine echte und langfristige Aufgabe für Mensch und Hund, die sie zu einem Team zusammenschweißen wird. Kurz sein sehr trauriger Lebenshintergrund: Seine Mutter Ronda wurde aus einer Tötungsstation gerettet. Es war zunächst nicht bekannt, dass sie drei Welpen hatte (Akil, Anubis und Donkor), die in der Tötungsstation zurückgeblieben waren. Als bekannt wurde, dass sie Welpen hatte, holte man sie ebenfalls ins Tierheim. In welch erbärmlichem, verängstigten Zustand sie waren – sowohl seelisch als auch körperlich – führen wir hier nicht weiter aus. Aber natürlich hatte ihr trauriger Lebensbeginn gravierende Auswirkungen auf ihre Entwicklung. Die drei Hunde kennen nur die Tötungsstation als Welpen mit extremster (Trennungs) Angst und das Tierheim. Donkor nähert sich sehr vorsichtig einem Menschen, schnüffelt an ihm und zieht sich wieder zurück. Nähe zu Menschen zulassen zu können ist noch ganz schwierig für ihn. Er ist absolut unterwürfig und erlaubt es manchmal, gestreichelt zu werden. Geschirr und Leine zu tragen ist inzwischen möglich, aber an einen Spaziergang außerhalb des Tierheims ist noch nicht zu denken. Donkor ist nicht daran gewöhnt von einem Menschen an der Leine geführt zu werden. Das Tierheim ist nur sehr bedingt ein Ort um soziales Verhalten zu lernen, es sei denn es hat ein spezielles Programm für die Hunde. Es fehlt eine konstante Bezugsperson, die Zeit, die Geduld und die Beständigkeit. In der passenden Umgebung mit dem/den passenden verständnisvollen, geduldigen, liebevollen, erfahrenen Menschen ist ganz viel möglich. Hunde lernen ein Leben lang. Donkor wird es Ihnen eines Tages auf seine Weise so danken. © 2006-2026 by Tierschutzverein Europa e.V. - All rights reserved
Zobrazeno před 4 měsíci
