Adoptujte Lexa
Kříženec · Ženský
Ahoj… Jsem Lexa. Narodila jsem se v krásném Řecku a vyrostla jsem na ulici. Kolem 4–5 let jsem byla převezena do útulku, protože už jsem nebyla vítaná tam, kde jsem žila. Život na ulici a mé předky ovlivnily a utvářely můj charakter. Jsem sebevědomá a otevřená. Lidé mi přijdou zajímaví a miluji své důvěrné lidi i kolemjdoucí. Nicméně nejsem pes, který každého člověka okamžitě zbožňuje hned po setkání. Cizí lidi respektuji a také bych chtěla dostat tento respekt nazpět. Je mi jedno, jestli jsou to mladí nebo starší lidé. Když jsem přijela do Německa, musela jsem se tu přizpůsobit životu. Hned jsem byla umístěna do rodiny od jiné organizace. Předtím jsem žila ve skupině psů a musela jsem si sama rozhodovat. Teď už bych to neměla muset dělat. Protože jsem neměla povahu dobře vycvičeného labradora, po několika dnech jsem musela odejít a byla převezena do našeho útulku Tierasyl. Tady jsem se dokázala usadit a rychle jsem si uvědomila, že už nemusím rozhodovat. Našla jsem lidi, kteří se o to postarají za mě. Tyhle lidi miluji a všichni říkají, že jsem tak milující. Vlastně nechci rozhodovat a tady jsem nemusela. Pak jsem měla trochu štěstí… můj nový majitel mě spatřil… já jsem ho spatřila a stali jsme se týmem.
Přečíst původní (de)
Hallo…. ich in Lexa Ich wurde in dem schönen Griechenland geboren und wuchs auf der Straße auf. Mit ungefähr 4-5 Jahren wurde ich in ein Tierasyl gebracht, weil man mich nicht mehr dort wollte wo ich lebte. Das Leben auf der Straße und meine Vorfahren haben mein Charakter bestimmt und geprägt.Ich bin Selbstsicher und aufgeschlossen. Menschen finde ich Interessant und ich liebe meine Bezugspersonen und Gassigänger. Dennoch bin ich kein Hund der jeden Menschen sofort liebt. Ich respektiere fremde Menschen und hätte aber auch gern diesen Respekt zurück. Dabei ist es mir eigentlich egal, ob es junge oder ältere Menschen sind. Als ich nach Deutschland kam, musste ich mich an das Leben in Deutschland gewöhnen. Ich wurde von einem anderen Verein direkt in eine Familie vermittelt. Bis dahin lebte ich in einer Hundegruppe und musste immer Entscheidungen selbst treffen. Jetzt sollte ich das plötzlich nicht mehr. Da ich aber nun mal nicht den Charakter eines gut erzogenen Labradors hatte musste ich nach ein paar Tagen ausziehen und wurde zur Tierhilfe-Moskito gebracht.Hier durfte ich erst einmal ankommen und schnell begriff ich, dass ich hier keine Entscheidungen mehr treffen muss. Ich fand Menschen, die das für mich übernehmen. Hey ich liebe diese Menschen und alle sagen das ich so lieb bin. Eigentlich möchte ich keine Entscheidungen treffen und hier musste ich das auch nicht. Dann hatte ich Glück… mein neues Herrschen sah mich… ich sah ihn und schon waren wir ein Team.Leider wurde er
Zobrazeno před 2 měsíci
