Adoptujte Neo – Ein Microchip bringt das Glück zurück
Kříženec · Neznámo · Starý · 9 roky
Neo Naši kočka Neo přišel k nám v březnu 2012, když měl jen o něco více než jeden rok. Adoptovali jsme ho z zvířecího útulku a byl tak zdráhavý, že si dlouhé dny neodvážil přijít k nám. Po tom, co jsme mu poprvé dovolili, abychom ho hladili, byl led roztaven a stal se velmi lidupřátelským, laskavým kočkem, který se také těšil svému volnému pobíhání v polích a lesech za naším domem. Dobře spolupracoval s Betty, naším druhým kočkem, po počáteční nedůvěře. Pak jsme se přestěhovali v září 2017 a pro Nea to bylo strašné, že už nemohl ven, takže celou noc plakal a sténal. Proto jsme po několika týdnech slitování a opět pustili oba kočky ven. Věděli jsme, že to bylo velmi rizikové a vlastně ještě příliš brzy. V té době však ještě nebyl instalovaný kočičí vchod, takže kočky vstupovaly a vystupovaly vždy přes terasové dveře, což fungovalo docela dobře. Ale pak Betty nepřišla domů. Chyběla celých devět dní a my jsme byli úplně v zoufalství. Hledali jsme všude, ptali se v okolí a viseli jsme ztracené letáky. Najednou se jednoho večera vrátila před dveřmi. Zdálo se, že byla někde uvězněná. Byla v pořádku, jen docela vystrašená. Avšak radost trvala jen krátce, protože pět dní později, den před čtvrtým narozeninami našich dvojčat, Neo se domů nevrátil. Znovu jsme začali hledat, ale na rozdíl od Betty Neo nebyl registrovaný u TASSO. Cítil jsem se velmi provinile, že jsem to dělat neměl dávno. Kvůli chaotickému přestěhování jsem nemohl najít očkovací záznam s číslem mikročipu. Náš veterinář nám také nepomohl. Několik dní poté jsem našel záznam, zaregistroval Neo a hlásil jsem ho jako zmizeného. Všechno hledání bylo marné. Nikdo ho od té doby neuviděl. Smutek nad ním byl nekonečný a moc nám chyběl Neo.
Přečíst původní (de)
Neo Unser Kater Neo kam im März 2012 zu uns, als er knapp ein Jahr alt war. Wir haben ihn aus dem Tierheim geholt und er war so scheu, dass er sich erst nach vielen Tagen zu uns getraut hat. Nachdem wir ihn das erste Mal streicheln durften, war das Eis gebrochen und er war ein wahnsinnig menschenbezogener, verschmuster Kater, der aber auch seine Freigänge auf den Feldern und im Wald hinter unserem Haus genoss. Auch mit Betty, unserer anderen Katze, kam er nach anfänglicher Skepsis Bettys gut aus. Dann zogen wir im September 2017 um und für Neo war es fürchterlich, dass er nicht mehr raus durfte, sodass er nächtelang kläglich maunzte und jammerte. Darum hatten wir nach etwa zwei Wochen ein Einsehen und ließen beide Katzen raus. Uns war klar, dass das sehr riskant und eigentlich viel zu früh war. Zu diesem Zeitpunkt war unsere Katzenklappe allerdings noch nicht eingebaut, weshalb die Katzen immer zur Terrassentür rein- und rausgelassen wurden, was ganz gut klappte. Doch dann kam Betty nicht nach Hause. Ganze neun Tage war sie verschwunden und wir waren krank vor Sorge. Wir suchten sie überall, fragten in der Nachbarschaft herum und hängten Suchzettel auf. Plötzlich stand sie dann eines Abends wieder vor der Tür. Scheinbar war sie irgendwo eingesperrt gewesen. Ihr ging es gut, sie war nur recht ängstlich. Doch die Freude währte nicht lange, denn nur fünf Tage später, am Vorabend des vierten Geburtstags unserer Zwillinge, kam Neo nicht mehr heim. Auch hier begannen wir mit unserer Suche, doch anders als Betty war Neo nicht bei TASSO registriert. Ich machte mir die größten Vorwürfe, dies nicht längst getan zu haben. Durch das Umzugschaos fand ich den Impfausweis mit der Transpondernummer nicht. Auch unser Tierarzt konnte uns nicht weiterhelfen. Erst Tage später fand ich den Ausweis, registrierte Neo und meldete ihn als vermisst. Alles Suchen blieb vergeblich. Niemand hatte ihn seit diesem Abend gesehen. Die Trauer um ihn war unendlich und wir vermissten Neo schrecklich.
Zobrazeno před 4 měsíci
