Adoptujte Remo
Kříženec · Mužský · Dospělý · 10 roky
Ahoj... Jsem Remo. Můj aktuální domov je ve Tiere in Not Chemnitz e.V. — rád se s vámi seznámíte a poznáte mě tam. Deset dlouhých let jsem žil jako bezdomovec. Život na ulici mi zanechal stopy: pošlapané uši, malé jizvy a vzpomínky, které nejsou vždy hezké. Když jsem přišel do záchytného centra pro zvířata, byl jsem ve špatném stavu – s poškozeným břichem, zlomenou nohou a poškozenými zuby mě přijali a láskavě vyléčili. Dnes mě dobře pečují a starají se o mě. Před nějakým časem byla diagnostikována i nemoc ledvin. Proto dostávám speciální potravu a léky – naštěstí mi oba chutnají docela dobře. Můj oblíbený je však svěží vařené kuřecí kousek z nohy. V minulosti jsem měl velký strach z lidí. Byl jsem v bolesti, smutný a plný nedůvěry. Hrozil jsem a jasně ukazoval, že nikoho nechci blízko sobě. Ale teď jsem se znovu naučil důvěřovat. Cizí lidi stále bojím, ale pokud mě setkáte s trpělivostí, láskou a otevřeným srdcem, rychle se otevru. Pak si všimnete, že hluboko uvnitř jsem opravdu mírný koček, který touží jen po bezpečí, ochraně a konečně najít domov. Možná jste právě vy ten člověk, který mi ukáže, co znamená domov. Člověk, který starému uličnímu kočce dá možnost získat vaše srdce jemným zavrčením. Pro mé poslední roky si nepřeji luxus. Jen lásku. Teplé. Trpělivost. A někoho, kdo nakonec umožní, abych zůstal.
Přečíst původní (de)
Hallo… ich bin Remo. Mein aktueller Wohnsitz ist bei Tiere in Not Chemnitz e.V. — dort darfst du mich gern besuchen und kennenlernen. Zehn lange Jahre habe ich mich als Streuner durchs Leben gekämpft. Das Leben auf der Straße hat Spuren hinterlassen: zerfledderte Ohren, kleine Narben und Erinnerungen, die nicht immer schön sind. Als ich ins Tierasyl kam, war ich in keinem guten Zustand — mit Bauchbruch, Trümmerbruch in der Pfote und kaputten Zähnen wurde ich aufgenommen und liebevoll aufgepäppelt. Heute werde ich gut versorgt und umsorgt. Vor einiger Zeit wurde außerdem ein Nierenleiden festgestellt. Deshalb bekomme ich spezielles Futter und meine Medikamente — zum Glück schmeckt mir beides ziemlich gut. Am allerliebsten mag ich übrigens frisch gekochtes Hühnchen-Innenfilet. Früher hatte ich große Angst vor Menschen. Ich hatte Schmerzen, war traurig und voller Misstrauen. Ich habe gefaucht und deutlich gezeigt, dass ich niemanden an mich heranlassen wollte. Doch inzwischen habe ich gelernt, wieder zu vertrauen. Fremde machen mir zwar noch immer etwas Angst, aber wenn man mir mit Ruhe, Geduld und einem liebevollen Herzen begegnet, öffne ich mich schnell. Dann merkt man, dass in mir eigentlich ein sanfter Schmusekater steckt, der sich nichts sehnlicher wünscht als Geborgenheit, Sicherheit und endlich anzukommen. Vielleicht bist genau DU der Mensch, der mir zeigt, was Zuhause bedeutet. Ein Mensch, der einem alten Straßenkater die Chance gibt, leise schnurrend sein Herz zu erobern. Ich wünsche mir für meine letzten Jahre keinen Luxus. Nur Liebe. Wärme. Geduld. Und jemanden, bei dem ich endlich bleiben darf.
Zobrazeno minulý měsíc
