Adoptujte Astronelle
Kříženec · Ženský · Mladý · 1 rok
Kdo jsem? Ahoj, mé jméno je Astronelle! Vidím, že když na mě lidé dívají, vypadají smutně... Slyším, jak říkají „Ach! Pobitý malý srdičko.“ Nepochopím proč, já jsem šťastná. Myslím si dokonce, že jsem šťastná. Nejprve jsem se narodila u veterinářky, ten den, kdy odvezli moji divokou maminku k sterilizaci. Byli jsme velmi šťastní! O něco dál a neměli byste šanci poznat mě! Ale pak se moje maminka velmi zhoršila kvůli kočičí chřipce. Takže veterinářka a pečovatelka rozhodla, že nás s našimi sestrami nezanechá s ní. Byl to náš jediný šanci přežít. Takže pečovatelka nám dala denně i nocle. Krmit nás a laskat nám co nejvíc, aby nám dala šanci stát se velkými malými kočkami! A tady jsme! Jsme teď velcí. Naše sestry mají moc dobře a našly si rodiny na celý život, ale co mně? Nikdo mě nechce? Možná proto, že jsem trochu speciální? Pár týdnů zpět jsem měla hodně horečky. Ve skutečnosti jsem dostala absces na zadním nožičku. Bolí mě to hodně! Moje pečovatelky byly moc strašně o mě znepokojené! A ve skutečnosti se to nikdy plně nezahojilo a mé další klouby se trochu příliš uvolnily. Řekli mi, že mám revmatismus. A pak horečka poškodila mé mozek. Takže teď mám nakloněnou hlavu. Ba… není to vážné, vidí se přímo! Možná se to zlepší, možná ne… nevíme. Ale pak? Znamená to, že si nezasloužím rodinu? Protože jsem trochu zkroucená, nemám právo být objatá v teplých rukách před televizí, hrát si ve hezkém domě, sdílet život lidí, kteří mě vybrali, jako moje sestry? Je pravda, že nejsem obyčejná… Ale pečovatelka říká, že jsem neobvyklá… Takže? Kdo mě chce, Astronelle, neobvyklá malá kočka? Chceš mě přijmout?
Přečíst původní (fr)
Qui suis-je ? Salut, Mon nom à moi c’est Astronelle ! Je vois bien que lorsque les gens me regardent ils ont l’air triste… je les entend dire » oh ! Pauvre petit cœur ». J’ai du mal à comprendre pourquoi, Je suis heureuse moi. Je me trouve même chanceuse. D’abord. Je suis née chez le vétérinaire, le jour où on a emmené ma maman sauvage pour être stérilisée. On l’a échappé belle! Un peu plus et vous n’auriez pas eu la chance de me connaître! Sauf que voilà, maman était très malade du coryza. Alors le vétérinaire et nounou ont décidé de ne pas nous laisser mes sœurs et moi avec elle. C’était notre seule chance de survivre. C’est donc nounou qui s’est occupée de nous jour et nuit. Elle nous a nourris, et dorloté aussi fort qu’elle a pu pour nous donner une chance de devenir des grands chatounets ! Et voilà! Elle a réussi ! Nous sommes grandes maintenant. Mes sœurs vont très bien et ont trouvé des familles pour la vie, Mais moi ? Personne ne veut de moi? Peut-être parce que je suis un peu spéciale? Moi, il y a quelques semaines j’ai eu beaucoup beaucoup de temperature. En fait j’ai fais un abcès à ma petite patte arrière. Ça m’a fait très très mal! Mes nounous ont eu très peur pour moi! Et en fait, ça ne se guérit jamais complètement, et mes autres articulations aussi deviennent un peu trop souples. Ils ont dit que j’ai de l’arthrite. Et puis la température que j’ai eu à abîmé mon cerveau. Du coup j’ai la tête en biais. Ba… c’est pas grave, c’est pour voir droit! Peut-être que ça s’arrangera, peut-être pas… on ne sais pas. Mais du coup? Ça veut dire que je ne mérite pas de famille moi? Parce que je suis un peu de travers, je n’ai pas le droit d’être câlinée dans des bras chauds devant la tv, de jouer dans une belle maison, de partager la vie d’humains qui m’auraient choisis, comme mes sœurs? C’est vrai que je ne suis pas ordinaire… Mais nounou dit que je suis extraordinaire… Alors ? Qui voudra de moi, Astronelle la petite chatte extraordinaire ? Vous voulez m’adopter ? contactez nous en laissant votre numéro de téléphone afin que nous vous rappelions contact mail ici
Zobrazeno před 3 měsíci
