Adoptujte Finja
Ženský · Mladý · 3 roky
Hoppla! Jdu sem, malá Finja s šíleností v zádech! Stále mě pamatuješ? Jsem kočička najdenná na B 420 Burgbrohl 24. října 2023 a co bych řekla: nikdo mě nesmazal, i přestože jsem měla vážné zranění. Ale v každém případě, tady v záchranku mám super láskavé lidi, kteří si myslí, že jsem úplně skvělá, a nakonec jsem se dostala do dočasného péče. Man, život tady je jako "Gott in Frankreich" a i když bych měl klidnější život, rychle jsem cítil potřebu běhat. Moje dočasná maminka všechno zkusila, aby mě uklidnila – samozřejmě, moje malé nožky potřebovaly uzdravit – ale já jsem vyskočil z jejích rukou a otevřel svůj osobní běžecký trat. Stručně řečeno, mé nohy s tím vynikající, a můj svět byl v pořádku. Avšak tohle hloupé kovové tělo bylo stále v jedné z mých nohou. Ale protože se vše uzdravilo a spojilo, je konečně odstraněno. Aha, … bylo něco dalšího! Tak nejen, že byl materiál odstraněn… aha, také jsem se trochu zstaral a proběhla jsem přechod z dětství do puberty… jinými slovy: začal jsem být trochu tuklejší. Ouch, mohu ti říct, to bylo něco. Vůbec jsem nepochopil, co se mi děje, a o dvě týdny později se to opakovalo. Proto mělo smysl provést operaci ke střihání. Nyní budou vyndány švy a doufám, že brzy mohu jít do svého konečného domova. Snižuji si sparring partnere, velmi poklidné venkovské prostředí, takže se nikdy opět neděje taková vážná nehoda. Nejdůležitější je osoba, která čte každou touhu z mých očí. Kromě toho jsem úplně blázen a mám šílenost v zádech. Zajímá tě teď? Pak se hned přihlaste v záchraně zvířat a oni vám učiní termín s mou dočasnou rodinou.
Přečíst původní (de)
Hoppla! Hier komme ich, die kleine Finja mit dem Schalk im Nacken! Erinnert Ihr Euch noch an mich? Ich bin das Fundkitten von der B 420 Burgbrohl vom 24.10.2023 und was soll ich sagen: Keiner hat mich bisher vermisst und das, wo ich so schwere Verletzungen hatte. Aber egal, denn ich habe hier im Tierheim superliebe Menschen, die mich total klasse finden und dann durfte ich doch tatsächlich auf eine Pflegestelle umziehen. Mann, das ist ein Leben hier wie „Gott in Frankreich“ und obwohl ich mich schonen sollte, verspürte ich schnell den Drang, zu rennen. Meine Pflegemama hat alles versucht, um mich ruhig zu halten – schließlich sollten meine Beinchen ja heilen – bin ich ihr als bald aus dem Arm gesprungen und hab meine persönliche Rennbahn eröffnet. Kurzum, meine Beine habe es super mitgemacht und meine Welt war in Ordnung. Allerdings war dieses blöde Metall halt immer noch in einem Beinchen. Aber da alles super abgeheilt und zusammengewachsen ist, wurde es dann jetzt endlich entfernt. Ähhh, … da war noch etwas! Also mir wurde nicht nur das Material… ähhh ich bin da ja in der Zeit auch etwas älter geworden und da gibt es so einen Übergang vom Kind zum Pubertier… sprich: ich wurde rollig. Auweia, ich kann Euch sagen, das war ja vielleicht was. Ich habe überhaupt nicht verstanden, was mit mir passiert und kaum 2 Wochen später direkt wieder. Da lag es dann nahe, während der OP meine Kastration gleich mitzumachen. Jetzt werden bald die Fäden gezogen und dann darf ich hoffentlich ganz bald in mein endgültiges Zuhause umziehen. Ich träume von einem Sparringspartner, einem sehr verkehrsberuhigten, ländlichen Umfeld, damit mir nie wieder so ein schlimmer Unfall passiert. Das Allerwichtigste ist Personal, was mir jeden Wunsch von den Augen abliest. Ach übrigens, ich bin eine ganz verrückte Nudel und habe den Schalk im Nacken. Na, neugierig geworden? Dann melde Dich direkt im Tierheim und die machen dann einen Termin mit meiner Pflegestelle aus. Bis ganz bald Eure Finja
Zobrazeno před 3 měsíci
