Adoptujte Mister Monk
Mužský · Mladý · 3 roky
Milí zaměstnanci chovu zvířat, bohužel jsem musel pana Monk převézt přes duhový most 18. prosince 2023. Výsledky vyšetření výživového lékaře v září 2023 ukázaly, že měl velký nádor jater. Posledních několik dní se nic nejedlo. Jedl 1-2 kousky vařeného kuřete a trochu čerstvého koňského sýra. Vypadal hladově, ale bez ohledu na to, co jsem mu předložil, téměř nic nejedl. Lékárník řekl, že byl značně oslabený a jeho velký břich byl plný nádorů. Bylo prostě čas, aby šel. Přešel duhový most s hlavou v mé ruce, velmi klidně a uvolněně. Pan Monk (a jméno mu sedělo naprosto přesně) byl nejlepší ponožka, kterou jsem kdy pečoval. Méně nebo více ignoroval kocoura a sousedského psa a nikdy je nevzbouřil. Seděl na gauči se mnou a díval se na televizi. Jeho „sestra“ Bibi ho přijala a občas byly nosy, ale ne často. Pan Monk nepřišel do postele. Jen ráno, abych mi připomněl (samozřejmě před vzbuzením), že právě teď – přesně teď – měl hlad a potřeboval něco k jídlu okamžitě, jinak by zemřel hlady. Mohl by vyprávět spoustu příběhů, ale většinou znělo, jako by mi křičel. „JĎ POŽIVNĚ ME!“ nebo „Proč je dveře stále zavřené, když jsem tady už aspoň tři sekundy?“ Jinak byl vždy v mé blízkosti, když jsem byl doma (a díky pracovně z domova jsem byl doma hodně). Když jsem se opravdu odvažoval strávit noc u kamaráda, neodcházel téměř ani na chvíli ode mě. Každé několik minut musel ověřit, že jsem ještě tam. Počítač byl jeho nepřítel. Seděl jsem a pracoval hodiny bez přestávky, abych ho pohladil. Měl talent stoupat přes klávesnici a stisknout přesně ty klávesy, které vypnou zařízení...? Když jsem byl pryč na dovolené, rychle přijal "pečovatele o kočky" Waltraud, která mu dala jídlo. Měla povolení ho hladit a drbat. Hrubě na něj budeme zoufat (Bibi je právě na něj hledá) a nikdy ho neuvidíme. Děkuji vám, že mi umožnila dát panu Monkovi několik krásných let. S láskou a smutnými pozdravy G.G.
Přečíst původní (de)
Liebe Tierheim-Mitarbeiter, leider musste ich am18.12.2023 Mister Monk über die Regenbogenbrücke gehen lassen. Er hatte nach Diagnose des Tierarztes im September 2023 einen recht großen Leber-Tumor. Seit ein paar Tagen hat er gar nicht mehr gefressen. 1 -2 Stücke gekochtes Hühnchen und ein bisschen Ziegenfrischkäse. Er schien Hunger zu haben, aber egal, was ich ihm vorgesetzt habe, gefressen hat er (so gut wie) nichts. Der Tierarzt meinte, er wäre total abgemagert und der dicke Bauch wäre inzwischen voller Tumore. Es wäre einfach an der Zeit für ihn, zu gehen. Er konnte mit seinem Köpfchen in meiner Hand ganz ruhig und entspannt über die Regenbrücke gehen. Mister Monk (und das Mister passte hervorragend zu ihm) war die coolste Socke, die ich je betreuen durfte.? Er hat die Kater und den Nachbarhund in der Umgebung mehr oder weniger ignoriert und sich auch nicht provozieren lassen. Gerne hat er zum Schluss neben mir auf dem Sofa gesessen und TV geguckt. Seine "Schwester" Bibi hat er akzeptiert und hin und wieder gab es einen Nasenstupser, mehr aber eigentlich nie. Ins Bett kam Mister Monk nicht. Nur morgens, um mich (natürlich vor dem Wecker) daran zu erinnern, dass er jetzt - und zwar genau jetzt! - Hunger hat und SOFORT etwas zu fressen benötigt, weil er sonst (natürlich) elendig verhungern würde ?. Er konnte viel erzählen, meistens klang es allerdings eher, als würde er mich anbrüllen. "Los FUTTER!" oder "Wieso ist die Tür noch nicht auf, obwohl ich schon mind. 3 Sekunden davor stehe?" Ansonsten war er immer in meiner Nähe, wenn ich zuhause war (und durch Homeoffice war ich viel zuhause). Wenn ich mich tatsächlich mal erdreistet habe, bei einer Freundin zu übernachten, ist er danach kaum von meiner Seite gewichen. Alle paar Minuten musste er sichergehen, dass ich noch da bin. Der Computer war sein Feind. Da habe ich ja stundenlang gesessen und gearbeitet und ihn nicht pausenlos gestreichelt. Er hatte das Talent, über die Tastatur zu klettern und genau die richtigen Tasten zu treffen, die das Gerät herunter gefahren haben.... ? War ich mal eine Weile in Urlaub, hat er die "Katzenbetreuerin" Waltraud schnell akzeptiert, sie hat ihm ja Futter gegeben. Sie durfte ihn auch anfassen und streicheln. Wir werden ihn schmerzlich vermissen (Bibi sucht ihn im Moment) und niemals vergessen. Danke, dass ich Mister Monk noch ein paar schöne Jahre schenken durfte. Viele liebe und traurige Grüße G.G.
Bezplatný účet — 10 kontaktů zahrnutých
Zobrazeno minulý měsíc
