Adoptujte Zipo
Kříženec · Neznámo
Ahoj, jmenuji se Zipo. Jsem nový tady. Požádali mě, abych se představil všem a sdílel svou historii, takže si můžete mě lépe poznat. No, začnu tím, že jsem jednoho a půl roku starý a dříve jsem nebyl volán Zipo. Tohle je moje nové jméno, protože nyní mám nový život. Měl jsem rodinu už ne moc daleko. Nevím, jestli to bylo lepší nebo horší než u jiných, ale byla to moje rodina a miloval jsem je. Měl jsem srnčí společníka, nějaké rodiče a dokonce babičku. Moji rodiče mě často kárali, říkali mi, že nejsme dobře chován, že jsem rušný... Strávil jsem hodně času na zahradě, kde jsem nemohl běhat nebo skákat. Chtěl jsem hrát a ukázat, že mohu být dobrý kluk. Nikdo mě nenaučil hrát nebo se chovat, takže jsem dělal to, co jsem si myslel, že je správně. Dostal jsem jen další pokárání, výčitky a rodičovskou zlobu. To mě děsilo, bál se a nedůvěřoval, a to situaci pouze zhoršilo. Pak přišel miminko. Moji rodiče mě měli méně času a cítil jsem se osamocen nikdy dříve. Byl jsem na světě zloben, a svět byl na mě zloben. Vše, co jsem chtěl, bylo být milován, ale nedostal jsem to. Jednoho dne mi vzali všechny hračky, položili je do kufru auta a odvezli mě s sebou. Odebrali mě do zvířecího útulku, zavřeli dveře a neohlédli se zpět. Bylo to velmi bolestivé. Mohli mě opustit. Byl jsem strach. Smutný. A obklopený neznámými psy a lidmi. Neodešel jsem ze své klece a ukazoval zuby každému, kdo se blížil. Postupně jsem začal důvěřovat lidem ve zvířecím útulku. Říkají jim dobrovolníci. Také jsem si udělal nějaké srnčí přátele. Tady mě nikdo nekárá nebo nepovažuje za zlobného. Chodím na procházky a dávají mi horké párky! Děkuju, že jste poslouchali mou historku a doufám, že mudrci mi přinesou rodinu, která mě nebude kárat a láskou mě velmi, velmi milovat. Zavolejte, zeptejte se, přijměte:
Přečíst původní (es)
Hola me llamo Zipo. Soy nuevo aquí. Me han pedido que me presente ante todos ustedes y cuente mi historia para que todos puedan conocerme. Bueno empezaré por decir que tengo año y medio y que antes no me llamaba Zipo. Este es mi nuevo nombre porque ahora tengo una nueva vida. Yo tuve una familia hasta hace bien poco. No sé si mejor o peor que otras pero era mi familia y yo los amaba. Tenía una compañera peluda, unos papás y hasta una abuela. Mis papás me regañaban mucho, decían que no me portaba bien, que molestaba… Me pasaba mucho tiempo en un patio donde no podía correr ni saltar. Yo, lo único que quería era jugar y demostrar que podía ser un buen chico. Nadie me enseñó a jugar ni como me debía comportar así que, yo hacía lo que creía era correcto. Lo único que conseguía eran más reproches, regañinas y enfados de mis papás. Eso hizo que tuviese inseguridad, miedo y desconfianza y eso sólo agravó la situación. Luego llegó el bebé. Mis papás tenían menos tiempo para mi, me sentí solo como nunca antes, me enfadé con el mundo y el mundo conmigo. Lo único que quería es que me quisiesen pero no lo conseguí. Un día, cogieron todos mis juguetes, los metieron en el maletero del coche y a mi con ellos. Me dejaron en el refugio, cerraron la puerta y no miraron atrás. Fue muy doloroso. Me habían abandonado. Estaba asustado. Triste. Y rodeado de perros y personas desconocidas. No salía de mi caseta y enseñaba dientes a todo aquel que se me acercara. Poco a poco fui cogiendo confianza con los humanos del refugio. Les llaman voluntarios. También hice algún amigo peludo. Aquí no me regañan ni están siempre enfadados conmigo, Salgo a pasear y ¡ME DAN SALCHICHÓN! Gracias por oír mi historia y ojalá los Reyes Magos me traigan una familia que no me regañe y me quiera mucho, mucho. Llama, pregunta, adopta:
Zobrazeno před 2 měsíci
