Adoptujte Betsy
Kříženec · Neznámo
Betsy, nikdy jsem si nepředstavoval, že jednoho dne napíšu tyto slova, jako jsem nikdy nechtěl o tomto dni uvažovat... Byla jsi naším ochranným znamením, mým avatarom, bojovnicí kliniky, opravdovým bojovníkem, tak krásný a laskavý pes, s opravdovým charakterem, odhodlaným charakterem, plným charakteru. Tvé štěkání nám už chybí... určovalo rytmus tvých požadavků a nároků... Jsem hladový, chci jít ven, pospěš se... Opuštěná jako kojenecká, měla jsi těžký začátek života, pak jsme si mysleli, že jsi měla štěstí najít rodinu. Avšak neváhali přinést tě zpět v sobotní večer v 19:00... byli divně na cestě k novému životu, přesunuli se, měli právě dítě, muž byl nemocný, stručně řečeno, chyběla jakákoli výmluva. Přesto jedinou realitou, která nám vznikla, bylo prostě to, že ses zdál být nemocný. Bylo velmi rychle nutné tě dopravit ke veterinárnímu lékaři a byl jsi hospitalizován. Diagnóza přišla rychle, Addisonova nemoc vstoupila do našeho života. Takové množství návštěv u veterinárního lékaře! Takové množství znepokojení... Nedávno hypotyreóza a artritida přidala starosti. Nemilovala jsi infračervené světlo stejně jako naše polibky. Každým zpětným pohybem jsi bojovala... až do konce jsi bojovala, ale nemoc vyhrála. S odvahou jsi porazila mozkovou mrtvici a nezanechala ani nejmenší poslední účinek. V neděli jsi nechtěla vstát, ani jíst, museli jsme tě naléhavě dopravit ke veterinárnímu lékaři, když byl diagnostikován, rozhodli jsme se udělat všechno, abychom tě zachránili znovu. Hemangiosarkom nebo ne, nemohli jsme vědět, ale bylo nutné naléhavě odstranit tvůj slezinu. Rozhodli jsme se střídat u tvého lůžka a začal jsi opět jíst. Tvůj stav náhle zhoršil, a i když jsem držel tvou nohu v mé ruce až do konce, chci si pamatovat na naše hry s tvým malým červeným Kongo a tvé štěkání. Miluji tě.
Přečíst původní (fr)
Betsy, je n’ai jamais imaginé t’écrire ces mots un jour, comme je n’ai jamais voulu penser à ce jour… Tu étais notre mascotte, mon avatar, la warrior de la clinique, une vraie battante, une tellement belle et gentille chienne, avec un vrai caractère, un fichu caractère, du caractère. Tes aboiements nous manquent déjà… Ils rythmaient tes demandes et tes exigences… j’ai faim, je veux sortir, dépêchez-vous … Abandonnée bébé, tu avais bien mal commencé dans la vie, puis nous pensions que tu avais eu la chance de trouver une famille. Pourtant ils n’ont pas hésité à te ramener un samedi soir à 19h…ils étaient étrangement sur la route d’une nouvelle vie, ils déménageaient, venaient d’avoir un enfant, le monsieur était malade, bref aucune excuse ne manquait. Pour autant, la seule réalité qui s’est imposée à nous était simplement que tu semblais malade. Il a fallu très vite te conduire chez le vétérinaire et tu as été hospitalisée. Le diagnostic est rapidement tombé, l’addison est entré dans nos vies. Que de visites chez le vétérinaire ! Que d’angoisses… Ces derniers temps l’hypothyroïdie et les crises d’arthrose ont ajouté des soucis. Tu n’as pas plus aimé les infrarouges que nos bisous. A chaque coup dur, tu te battais…jusqu’au bout tu as lutté, pourtant la maladie a gagné. Avec courage tu avais vaincu un avc et n’en gardais pas la moindre séquelle. Dimanche tu n’as pas voulu te lever, ni manger, il a fallu te conduire en urgence chez le vétérinaire, quand le diagnostic est tombé, nous avons choisi de tout tenter pour te sauver une fois encore. Hémangiosarcome ou non, nous ne pouvions le savoir, mais il fallait t’enlever la rate en urgence. Nous avions choisi de nous relayer auprès de toi et tu as remangé. Ton état s’est subitement aggravé, et au-delà de ta patte dans ma main jusqu’au bout, je veux garder en mémoire nos séances de jeu avec ton petit Kong rouge et tes aboiements. Je t’aime ma Betsynette, tu me manques tant 😭
Zobrazeno před 4 měsíci
