Adoptujte Obris
Kříženec · Mužský · Starý · 11 roky
Já, Obris, vážící 4,3 kg, jsem byl odvezen k lékaři a teď se moc bojím… NE! Nebojte se! Odvezli mě do kliniky, aby zkontrolovali moji bouli. Když mi bouli prohmatávali, nebolelo mě to. Moje boule je v pořádku. Začali mi masírovat tlapku a cítil jsem se lépe. Vrátil jsem se domů s léky na nervový systém. Ti lidé! Jste krásní, přátelští, nosí vás v náručí, ale občas – co se nehodí? – musíte opustit útulek. Zřídka. Ale co se nehodí? Zeptejte se, nikdo z vás se nikdy nehodil? Samozřejmě, že ano. A nic! Probuďte se, vstaňte a pokračujte ve životě; většina z vás se ani nedostane k terapeutovi. A pes mluví, říká, co mu nesedí, a hned ho odvezou do kliniky a vrátí se s léky na nervový systém. Dvojí metr, nic jiného. Teď všichni mluví o tom, jak si stanovit hranice, jak se nezdržovat sami sebou, jak vyjadřovat emoce a jak projevovat své potřeby. Ach! Jenom v reelích je to tak. Ve skutečnosti si to nakreslete. Nějaký svět citlivých laskavců. P.S. Ten, kdo se postavil do popředí, se veřejně omluvil lékařce, protože byl k ní velmi milý a ona si užívala, že jsem si na něj stěžoval. Užívala si to a dokonce se sama omluvila. Mě to nic neříká, budu bojovat za svá práva na léky, po kterých to bude ještě více bezvýznamné. P.P.S. Právě teď hledám domov. Ne nějakého pečovatele ze slunečného světa, ale normálního, který chápe, že pes občas také musí opustit útulek. Zdůrazňuji – občas! Zatím jsem krásný a přátelský.
Přečíst původní (lt)
Aš, Obris, būdamas 4,3 kg svorio, įkandau daktariukui ir dabar labai gailiuosi… NOT! Nereikia lįsti! Mane į kliniką vežė, kad patikrintų stuburą. Kol stuburą tikrino nekandau. Geras tas mano stuburas. O pradėjo masažuot kaklą ir segiau. Grįžtu namo su vaistais nuo nervų. Tie žmonės! Esi malonus, draugiškas, tave ant rankų nešioja, tu leidi, bet nu būna - kam nepasitaiko? - kad išeini iš kantrybės. Kartais. Visai retai. Nu, kam nebūna? Pasakykit, ar kuriam iš jūsų nebūna? Aišku, būna. Ir nieko! Išsirėkiat, išsipykstat ir gyvenat toliau, dauguma net iki terapeuto nenueina. O šuo pasako, kas jam nepatinka ir iškart vežamas į kliniką ir grįžta su maišeliu vaistų nuo nervų. Dvigubi standartai, ne kitaip. O dabar visi visur tik ir kalba, kaip reikia brėžti ribas, kaip negalima laikyt savy, reikia išreikšti emocijas, išsakyti savo poreikius. Aha! Tik reels’uose taip. O realybėj nubrėžk tą . Kažkoks jautrių people pleaser’ių pasaulis. P. S. Steigėja prisakė viešai atsiprašyti daktariuko, nes jis jai labai fainas ir jai gėda, kad aš jam įkandau. Jai gėda, tegul pati ir atsiprašineja. Man giliai vienodai, aš varau savo vaistų gert, po kurių bus dar giliau vienodai. P. P. S. Šiaip aš ieškau namų. Ir ne kokio skystablauzdžio šeimininko, o normalaus, kuris supranta, kad šuo kartais irgi gali išeiti iš kantrybės. Pabrėžiu - kartais! Nes šiaip esu malonus ir draugiškas. ____________________________________
Zobrazeno před 4 měsíci
