Adopter PŘÍPAD KOČIČKY TUTU
Krydsede raser · Kvinde · Kæmpe · Alder ukendt
Efter en lang tid kommer vi tilbage til den triste og desværre stadig uopklarede sag om den forsvundne kat Tutu fra 27. juli 2022. Hej, jeg hedder Tutu, og dette er min historie. Min lidelse startede med gaden. Nogle dårlige mennesker kastede mig væk. Jeg var bange, syg og havde tom mave. Men jeg havde held, for venlige damer fra Hoštecké kočky-bosætningen fandt mig, spiste mig, hjalp mig at blive frisk og begyndte at lede efter et nyt hjem til mig. En dag tog min menneske-mor mig med. Jeg boede sammen med en kattunge og alt så ud til at være i orden. Men det var ikke, og jeg blev syg igen. Om aftenen så jeg godt ud, men om morgenen fandt de mig med en stor kold, øjne fyldt med pus og en svulmet mave. Min mor tog mig straks til dyrlægen. Diagnosen var næsten en dødsdom for mig. De opdagede, at jeg havde FIP. De ville sætte mig i sove, fordi de sagde, at jeg ikke kunne helbrede og bare ville lide. Men min mor lod mig ikke der. Hun tog mig hjem og begyndte at lede efter måder at hjælpe mig. Til sidst blev der fundet en medicine, og vi gik straks til en venlig kvinde, der viste min mor alt, hvad der var nødvendigt. Efter et par dage begyndte medicinen at virke. Jeg følte mig bedre, og jeg spiste fint, legede og klappede. Men dette varede kun et par dage igen. Så forverrede min tilstand sig igen. Jeg havde feber og skulle have dråber. Men det var på easter og ingen af lægerne var tilgængelige. Heldigvis gjorde en dyrlæge-tjener tid og kom for at hospitalisere mig. Dette skete flere gange under mit behandling. De holdt altid øje med mig, jeg gik til den venlige doktor, og til sidst, efter 90 dages behandling, fik jeg mig tilbage. Den venlige doktor hylde mig og sagde, at jeg var en kampen og at det så ud som om jeg ville være i orden. Desværre kunne min mor ikke tage mig til at lave kastret til den tid. Jeg fik FIP, da jeg var for lille til at blive kastret, og efter behandlingen var det igen ikke muligt, så sygdommen ikke ville komme tilbage. Desværre, fordi jeg altid var nysgerrig, løb jeg mellem dørerne under flytning og forsvandt. Da jeg boede hos min mor, gik jeg ikke udenfor, og derfor gik min eksplorering af omgivelserne ikke ret godt. Jeg gik ind i haven hos en gammel kvinde, der ikke havde god mental sundhed overhovedet. Fordi jeg var elskværdig, kom jeg til hende for en pæt og noget godt, og hun fanget mig og tog mig hjem. Hun satte mig i en kasse og lavede mig der. Jeg kunne ikke engang sidde eller løbe rundt. Så jeg lå bare i snavs, fluer bites min pels, overalt var mørkt og der var en usandt lugt. Hun holdt mig der sammen med andre kattunge.
Læs original (cs)
Po delší době se vracíme k smutnému a bohužel zatím nedořešenému případu ztracené a naštěstí nalezené kočičky Tutu z 27.7.2022. Ahoj, já jsem Tutu a tohle je můj příběh. Všechno mé trápení začalo na ulici. Vyhodili mě nějací zlí lidé. Byla jsem vyděšená, nemocná a s hladovým bříškem. Měla jsem ale štěstí, protože mě našly hodné paní z útulku Hoštecké kočky a nakrmily mě, pomohly mi se vyléčit a začaly mi hledat nový domov. Jednoho dne si mě vzala moje lidská maminka. Bydlela jsem s jedním kocourkem a vše se zdálo, že bude v pořádku. Jenže to tak nebylo a opět jsem onemocněla. Večer jsem ještě vypadala v pořádku, ale ráno mě našli s obrovskou rýmou, s očičkama plnýma hnisu a nafouklým bříškem. Maminka mě hned vzala na veterinu. Diagnóza pro mě byla málem rozsudkem smrti. Zjistili, že mám FIP. Chtěli mě hned uspat, že prý už se nemůžu vyléčit a že bych jen trpěla. Jenže moje maminka mě tam nenechala. Vzala si mě domů a začala hledat, jak mi pomoci. Nakonec se lék našel a ihned jsme jeli k jedné hodné paní, která mamince ukázala vše potřebné. Po pár dnech začaly léky působit. Udělalo se mi lépe a už jsem i hezky jedla, hrála si, mazlila se. Jenže to vydrželo zase jen pár dní. Pak se mi opět přitížilo. Měla jsem horečku a musela jsem na kapačky. Jenže byly zrovna Velikonoce a nikdo z doktorů neordinoval. Naštěstí se jedna paní veterinářka uvolila a přijela, aby mě hospitalizovala. Takhle to během mé léčby proběhlo ještě několikrát. Pořád mě hlídali, jezdila jsem k paní doktorce a nakonec, po 90 dnech léčby jsem se uzdravila. Paní doktorka mě chválila, že jsem bojovnice a že to vypadá, že už budu v pořádku. Bohužel mě tou dobou maminka nemohla vzít na kastraci. FIP jsem dostala, když jsem byla ještě moc maličká na to, abych jí podstoupila a po léčbě to opět nešlo, aby se mi nemoc nevrátila. Bohužel, jak jsem byla vždycky zvídavá kočička, tak jsem při stěhování proběhla mezi dveřmi a ztratila jsem se. Když jsem bydlela u maminky, tak jsem ven nechodila a proto můj průzkum okolí nedopadl moc dobře. Zatoulala jsem se na zahradu jedné staré paní, která ale nebyla psychicky vůbec v pořádku. Protože jsem mazlivá kočička, tak jsem za ní přišla pro pohlazení a něco dobrého a ona mě chytila a vzala k sobě domů. Zavřela mě do krabice a tam mě nechala. Nemohla jsem si ani sednout, ani se proběhnout. Tak jsem jen ležela ve špíně, kousaly mě blechy do kožíšku, všude byla tma a neuvěřitelný zápach. Takhle mě tam držela spolu ještě s dalšími kočičkami.
Listet for 2 måneder siden
