Adotar PŘÍPAD KOČIČKY TUTU
Raça mista · Fêmea · Gato Filho · Idade desconhecida
Após um longo tempo, estamos voltando ao triste e infelizmente ainda não resolvido caso do gato perdido e felizmente encontrado Tutu de 27 de julho de 2022. Olá, sou o Tutu e esta é minha história. Todos os meus sofrimentos começaram na rua. Algumas pessoas más me jogaram fora. Eu estava com medo, doente e com a barriga vazia. Mas tive sorte porque as senhoras gentis do abrigo Hoštecké kočky me encontraram, me alimentaram, me ajudaram a recuperar e começaram a procurar um novo lar para mim. Um dia minha mãe humana me levou. Eu vivi com um filhote e tudo parecia okay. Mas não era e eu fiquei doente novamente. À noite eu parecia bem, mas pela manhã eles me encontraram com um grande resfriado, olhos cheios de secreção e uma barriga inchada. Minha mãe me levou imediatamente ao veterinário. O diagnóstico quase foi uma sentença de morte para mim. Eles descobriram que eu tinha FIP. Eles queriam me eutanasiar imediatamente, dizendo que eu não poderia ser curado e só sofreria. Mas minha mãe não me deixou lá. Ela me levou para casa e começou a buscar formas de me ajudar. Finalmente, foi encontrada uma medicina e nós fomos imediatamente a uma senhora gentil que mostrou à minha mãe tudo o que era necessário. Após alguns dias, a medicina começou a funcionar. Eu me senti melhor e até comi bem, brinquei e me aninhei. Mas isso durou apenas alguns dias novamente. Então meu estado piorou novamente. Eu tive febre e precisei de soro. Mas aconteceu ser Páscoa e nenhum dos médicos estava disponível. Felizmente, uma senhora veterinária fez tempo e veio me hospitalizar. Isso aconteceu várias vezes durante meu tratamento. Eles sempre me observavam, eu ia para a médica senhora e finalmente, após 90 dias de tratamento, eu me recuperei. A médica senhora elogiou-me, dizendo que eu era um lutador e que parecia que eu estaria bem. Infelizmente, naquela época minha mãe não conseguiu me levar para a castração. Eu contrai FIP quando era muito pequeno para fazer o procedimento e depois do tratamento também não foi possível, para que a doença não voltasse. Infelizmente, como eu sempre era curioso, corri entre as portas durante a mudança e me perdi. Quando eu vivia com minha mãe, eu não saía de casa e por isso minha exploração dos arredores não foi muito bem. Eu entrei no jardim de uma senhora idosa que não estava mentalmente em bom estado. Porque eu era carinhoso, fui até ela para um toque e algo bom, e ela me pegou e me levou para casa. Ela me colocou em uma caixa e me deixou ali. Eu nem conseguia ficar sentado ou correr. Então eu simplesmente jazei no lodo, pulgas mordiam meu pelo, tudo estava escuro e havia um odor inacreditável. Ela me manteve ali junto com outros filhotes.
Ler original (cs)
Po delší době se vracíme k smutnému a bohužel zatím nedořešenému případu ztracené a naštěstí nalezené kočičky Tutu z 27.7.2022. Ahoj, já jsem Tutu a tohle je můj příběh. Všechno mé trápení začalo na ulici. Vyhodili mě nějací zlí lidé. Byla jsem vyděšená, nemocná a s hladovým bříškem. Měla jsem ale štěstí, protože mě našly hodné paní z útulku Hoštecké kočky a nakrmily mě, pomohly mi se vyléčit a začaly mi hledat nový domov. Jednoho dne si mě vzala moje lidská maminka. Bydlela jsem s jedním kocourkem a vše se zdálo, že bude v pořádku. Jenže to tak nebylo a opět jsem onemocněla. Večer jsem ještě vypadala v pořádku, ale ráno mě našli s obrovskou rýmou, s očičkama plnýma hnisu a nafouklým bříškem. Maminka mě hned vzala na veterinu. Diagnóza pro mě byla málem rozsudkem smrti. Zjistili, že mám FIP. Chtěli mě hned uspat, že prý už se nemůžu vyléčit a že bych jen trpěla. Jenže moje maminka mě tam nenechala. Vzala si mě domů a začala hledat, jak mi pomoci. Nakonec se lék našel a ihned jsme jeli k jedné hodné paní, která mamince ukázala vše potřebné. Po pár dnech začaly léky působit. Udělalo se mi lépe a už jsem i hezky jedla, hrála si, mazlila se. Jenže to vydrželo zase jen pár dní. Pak se mi opět přitížilo. Měla jsem horečku a musela jsem na kapačky. Jenže byly zrovna Velikonoce a nikdo z doktorů neordinoval. Naštěstí se jedna paní veterinářka uvolila a přijela, aby mě hospitalizovala. Takhle to během mé léčby proběhlo ještě několikrát. Pořád mě hlídali, jezdila jsem k paní doktorce a nakonec, po 90 dnech léčby jsem se uzdravila. Paní doktorka mě chválila, že jsem bojovnice a že to vypadá, že už budu v pořádku. Bohužel mě tou dobou maminka nemohla vzít na kastraci. FIP jsem dostala, když jsem byla ještě moc maličká na to, abych jí podstoupila a po léčbě to opět nešlo, aby se mi nemoc nevrátila. Bohužel, jak jsem byla vždycky zvídavá kočička, tak jsem při stěhování proběhla mezi dveřmi a ztratila jsem se. Když jsem bydlela u maminky, tak jsem ven nechodila a proto můj průzkum okolí nedopadl moc dobře. Zatoulala jsem se na zahradu jedné staré paní, která ale nebyla psychicky vůbec v pořádku. Protože jsem mazlivá kočička, tak jsem za ní přišla pro pohlazení a něco dobrého a ona mě chytila a vzala k sobě domů. Zavřela mě do krabice a tam mě nechala. Nemohla jsem si ani sednout, ani se proběhnout. Tak jsem jen ležela ve špíně, kousaly mě blechy do kožíšku, všude byla tma a neuvěřitelný zápach. Takhle mě tam držela spolu ještě s dalšími kočičkami.
Listado há 2 meses






