Adoptoi PŘÍPAD KOČIČKY TUTU
Rasvahybridi · Nainen · Kissapupsi · Ikä tuntematon
Pitkän ajan jälkeen paluuta on valitettavasti edelleen ratkaisemattomaan tapaukseen menettynä ja toivottavasti löytyneen kisapöllön Tutun tapaukseen 27. heinäkuuta 2022. Hei, minä olen Tutu ja tässä on minun tarinani. Kaikki kärsimykseni alkoi kadulla. Jotkut huonoja ihmisiä heittivät minut pois. Olin pelokas, sairas ja nälkäinen. Mutta minulla oli onnea, koska hyvät naiset Hoštecké kočky -lahjoista löysivät minut, ruokkivat minut, auttoivat minut parantumaan ja alkoivat etsiä minulle uutta kotia. Yksi päivä ihmissukupuoli otti minut. Asuin yhdessä kisapöllön kanssa ja kaikki näytti hyvältä. Mutta se ei ollut ja minä sairasin taas. Iltalla minusta tuntui hyvältä, mutta aamulla he löysivät minut suurella kylmällä, silmät punaisilla ja vatsa koholla. Äiti vei minut välittömästi eläintarkastajaan. Diagnoosi oli lähes kuoleman tuomio minulle. He löysivät että minulla oli FIP. He halusivat vaalien minua heti ja sanoivat etten voi parantua ja en vain kärsiksi. Mutta äiti ei jättänyt minua siellä. Hän toi minut kotiin ja aloitti etsintää tavasta apua minulle. Lopulta lääke löydettiin ja me menimme välittömästi mukaan hyvään naiseen, joka näytti äidille kaiken mitä tarvittiin. Muutaman päivän kuluttua lääke alkoi toimia. Minusta tuntui paremmalta ja minä syönsiväntä hyvin, pelasin ja rypistelin. Mutta tämä kesti vain muutamassa päivässä taas. Sitten tilani paheni taas. Minulla oli kuumetta ja minun täytyi mennä nestehoidon pariin. Mutta sattui olemaan Pentekes ja ei yksikään lääkäri ollut saatavilla. Onneksi yksi eläintarkastajatar löysi aikaa ja tuli hoitamaan minua. Tämä tapahtui useita kertoja minun hoidossani. Aina he huolehtivat minusta, menin naislääkärin luo ja lopulta 90 päivän hoidon jälkeen minä parannuin. Naislääkäri kiitteli minua ja sanoi että olin taistelija ja että näytti siltä että olisin ihan hyvä. Valitettavasti silloin äiti ei voinut ottaa minua leikattavaksi. Minulla oli FIP kun olin liian pieni leikkaamiseen, ja sen jälkeen se ei ollut mahdollista uudelleen, jotta tauti ei palaisi takaisin. Valitettavasti koska olin aina kuriosi, juoksin oven välissä siirrossa ja menin menettynä. Kun asuin äidin kanssa, en menossa ulos, joten minun tutkimustani ympäristöstä ei menneet hyvin. Menin vanhon naisen puutarhaan, joka ei ollut mielenterveyskunnossa lainkaan. Koska olin arvokas, menin hänen luokseen pyytämään pidostusta ja jotain hyvää, ja hän otti minut kotiin. Hän laittoi minut laatikkoon ja jätti minut sinne. En pystynyt istumaan tai juoksemaan. Niin minä vain rippusin mädyn pinnalla, kärpäset mähkivät hiustani, kaikkialla oli pimeää ja epäuskottava haju. Hän pitää minua mukana muiden kisapöllöiden kanssa.
Lue alkuperäinen (cs)
Po delší době se vracíme k smutnému a bohužel zatím nedořešenému případu ztracené a naštěstí nalezené kočičky Tutu z 27.7.2022. Ahoj, já jsem Tutu a tohle je můj příběh. Všechno mé trápení začalo na ulici. Vyhodili mě nějací zlí lidé. Byla jsem vyděšená, nemocná a s hladovým bříškem. Měla jsem ale štěstí, protože mě našly hodné paní z útulku Hoštecké kočky a nakrmily mě, pomohly mi se vyléčit a začaly mi hledat nový domov. Jednoho dne si mě vzala moje lidská maminka. Bydlela jsem s jedním kocourkem a vše se zdálo, že bude v pořádku. Jenže to tak nebylo a opět jsem onemocněla. Večer jsem ještě vypadala v pořádku, ale ráno mě našli s obrovskou rýmou, s očičkama plnýma hnisu a nafouklým bříškem. Maminka mě hned vzala na veterinu. Diagnóza pro mě byla málem rozsudkem smrti. Zjistili, že mám FIP. Chtěli mě hned uspat, že prý už se nemůžu vyléčit a že bych jen trpěla. Jenže moje maminka mě tam nenechala. Vzala si mě domů a začala hledat, jak mi pomoci. Nakonec se lék našel a ihned jsme jeli k jedné hodné paní, která mamince ukázala vše potřebné. Po pár dnech začaly léky působit. Udělalo se mi lépe a už jsem i hezky jedla, hrála si, mazlila se. Jenže to vydrželo zase jen pár dní. Pak se mi opět přitížilo. Měla jsem horečku a musela jsem na kapačky. Jenže byly zrovna Velikonoce a nikdo z doktorů neordinoval. Naštěstí se jedna paní veterinářka uvolila a přijela, aby mě hospitalizovala. Takhle to během mé léčby proběhlo ještě několikrát. Pořád mě hlídali, jezdila jsem k paní doktorce a nakonec, po 90 dnech léčby jsem se uzdravila. Paní doktorka mě chválila, že jsem bojovnice a že to vypadá, že už budu v pořádku. Bohužel mě tou dobou maminka nemohla vzít na kastraci. FIP jsem dostala, když jsem byla ještě moc maličká na to, abych jí podstoupila a po léčbě to opět nešlo, aby se mi nemoc nevrátila. Bohužel, jak jsem byla vždycky zvídavá kočička, tak jsem při stěhování proběhla mezi dveřmi a ztratila jsem se. Když jsem bydlela u maminky, tak jsem ven nechodila a proto můj průzkum okolí nedopadl moc dobře. Zatoulala jsem se na zahradu jedné staré paní, která ale nebyla psychicky vůbec v pořádku. Protože jsem mazlivá kočička, tak jsem za ní přišla pro pohlazení a něco dobrého a ona mě chytila a vzala k sobě domů. Zavřela mě do krabice a tam mě nechala. Nemohla jsem si ani sednout, ani se proběhnout. Tak jsem jen ležela ve špíně, kousaly mě blechy do kožíšku, všude byla tma a neuvěřitelný zápach. Takhle mě tam držela spolu ještě s dalšími kočičkami.
Listattu 2 kuukautta sitten
