Adoptujte ALI FELICI
Kříženec · Mužský · Dospělý · 4 roky
Moje jméno je Guendalina a stala jsem se vedoucí mého společníka Germany a Romany po tom, co náš životní partner byl hrubým kopnutím smrtelně zabit jen proto, že chtěl o nás pečovat a chránit nás. Žili jsme spolu šťastně po dobu přibližně 4 let v domě, ze kterého náš dvojnohý přítel nakonec odcházel. Milovala nás, mluvila s námi a krmila nás. Jednoho dne k nám přišli lidé, které jsme nikdy neviděli, strašili nás, dělali nás ohrožujícími, a možná právě proto byl našeho muže sankcionován. Tak jsme zůstali tři s nejistým budoucností, kdo nás bude péct, protože jsme jen husy. Žili jsme trochu bez referencí a úkrytu, dokud někteří laskaví lidé z Asociace (Lida Cirie’ Valli di Lanzo) nepřišli, aby nás vzali, umístili nás do velké klece a odvezli nás. Samozřejmě jsme byli vyděšení, protože kam nás vzali, mohli jsme slyšet pláč dalších hus jako my, ptali jsme se, kam jsme se dostali, ale najednou se klec otevřela a po chvíli zmatku jsme si uvědomili, že jsme mezi svými druhem, stejně tak i kastrouny a s nimi jezero, spousta trávy a stromů… zdálo se to být hezké místo, kde můžeme žít. Ano, tohle je hezké místo, jsme klidní, nikdo nás nezraní, máme prostor a jídlo podle našich srdcí, chráněné útočiště pro noc, ale hlavně noví přátelé, s nimiž můžeme flapovat ALI FELICI. Moje jméno je Guendalina a mohu se uvolnit, protože vím, že mé dvě staré společnice jsou v bezpečí. Můj nový dvojnohý přítel, který je dobrovolníkem z Asociace Lida Ciriè je přátelský, hledala jsem uklidňující polibek a... našla jsem ho. Někdy příběhy, jako možná běžný příběh tří ztracených hus, mají šťastný konec.
Přečíst původní (it)
Il mio nome è Guendalina e sono diventata la guida delle mie compagne Germana e Romana dopo che il nostro compagno di vita è stato miseramente ucciso con un violento calcio per il solo fatto che voleva prendersi cura di noi, voleva proteggerci. Abbiamo vissuto insieme e felici per circa 4 anni in una casa dalla quale ad un certo punto è andata via la nostra amica a due zampe. Lei ci voleva bene, ci parlava e ci nutriva. Un giorno è arrivata della gente che non avevamo mai visto prima che ci ha spaventati, reso minacciosi ed è forse per questo che il nostro maschio è stato punito. Così siamo rimaste in tre con un destino incerto su chi avrebbe potuto prendersi cura di noi, del resto siamo solo delle oche. Abbiamo vissuto un po’ senza riferimenti e senza riparo fino al giorno in cui delle brave persone di un Associazione (Lida Cirie’ Valli di Lanzo) sono venute a prenderci, messe in una grande gabbia e portate via lontano. Ovviamente eravamo spaventate perché dove siamo state portate sentivamo le grida di altre oche come noi, ci chiedevamo dove eravamo mai finite, ma ad un tratto la gabbia si è aperta e dopo un momento di smarrimento ci siamo rese conto che si c’ erano delle nostre simili ed anche delle anatre e con loro un laghetto e tanta erba ed alberi… sembrava un bel posto dove poter vivere. Si, è un bel posto, siamo tranquille nessuno ci farà del male, abbiamo spazio e cibo a volontà, un riparo protetto per la notte, ma soprattutto nuove amiche con le quali sbattere le ali felici. Mi chiamo Guendalina e posso rilassarmi perché qui so che anche le mie due vecchie compagne sono al sicuro. La mia nuova amica a due zampe che è una volontaria dell’Associazione Lida Ciriè è simpatica, ho cercato da lei una carezza rassicurante e… l’ho trovata. A volte le storie, come forse quella banale di 3 oche allo sbando hanno un lieto fine.
Zobrazeno minulý měsíc
