Adoptujte Dagas
Kříženec · Mužský · Dospělý · 6 roky
Jediným negativem je, že jsem trochu stracholíš. Jinak byste to neřekli. Jsem dobrý pes, o mě se mluví dobře a jsem přátelský, ale někdy se mi stane, že se dám do nervozity v určitých situacích. Jiní si toho nemyslí, ale já vím proč. Například pláč dítěte. Jak se nemůžete zlobit? Proč pláče? Nebo cyklista, který kolem nás jede. Ne všichni. Jenom někteří. První tři mě nevzrušují, ale ten čtvrtý! Kdo mu dal právo jet na kole? Takové věci mi ztřepou náladu na chvíli. Nebo například když jsme na procházce ve městě a ke nám přijde žena. Usmívá se od ucha k uchu, tak šťastně! Co jí napadlo? Neví snad lokální zvyky? Ať už žijete jakkoli dobře, nemůžete se vyhánět. Ale ona jde a usmívá se. Jak se nemohu reagovat? Trochu zavrčím. Měl byste vědět, že to nedělat. Ale nejzábavnější je, že se rozhodnu být rozrušený a všichni se na mě usmívají a mluví se mnou. Nikdo mi nevěří, když jsem vážný. A víte proč ti nevěří? Protože jinak jsem pořád usmívající se od ucha k uchu. Zkrátka jsem spokojený pes, šťastný. Je dobré žít, je dobré chodit, je dobré se tisknout k milované osobě, je dobré mít takové lidi. Ale tyto nervy... Včera Nosis myslel, že mé nervy nemají dobrý začín. Máme všechny tyto rany, dívám se na všechno jedním okem - vypadá to, že jsem měl nějakou bolestivou událost a teď nemám 100% důvěru ve všechno. Ne! Velmi důležité "ale" – jsem velmi vychovatelný. Někdo, kdo s mnou pracuje, může kontrolovat tyto nervy. Například, když jdeme do města, existuje tolik objektů, které mohou být rušivé: tolik pláčících dětí, tolik špatných řidičů, tolik lidí (i v Klaipėdě v létě), ale my jenom chodíme městem a já se rozhodnu být rozrušený jenom několikrát kvůli malým věcem. Projdeme se kolem davem z lodě, mluví se mnou neznámým jazykem, ale pro mě je všechno v pořádku, žádné nervy. Ale nejsem městský pes. Pro majitele, který má rád výzvy a chce pracovat s kočkou, ano, byl bych skvělou volbou pro život ve městském prostředí. Ale pro někoho, kdo nechce tyto výzvy, kdo chce nést svého psa kamkoli bez myšlenky, bez obav, že něco se mu nemusí líbit, bych byl moc. Tedy klidnější prostředí by bylo lepší volbou pro mě. Ale ne nečinnost v jednom dvorku celý život. Jenom od nespolehlivých pachů, co hledají kolem, by se nakonec nervy dostaly i Halovi. Shrnutí, hledám osobu, která má ráda mírné místo a která opravdu potřebuje láskavého psího společníka.
Přečíst původní (lt)
Vienintelis mano menkas trūkūmėlis yra tas, kad esu toks biški nervininkas. Ko šiaip nepasakytum. Esu fainas bičas, visi tik geru žodžiu mini, ir prie bajerio toks, o va būna imu ir susinervinu lygioj vietoj. Čia kitiems atrodo, kad lygioj, o aš tai žinau, kad priežastis yra. Pavyzdžiui, koks klykiantis vaikas. Kaip nesuerzins toks? Kam klykt? Arba pro šalį pralėkęs dviratininkas. Ne visi. Tik kai kurie. Pirmi trys nesuerzina, bet tas ketvirtas!.. Kas jam dviračio teises davė? Va tokie ir sugadina nuotaiką visai… minutei. Arba va, einam mieste, priešais pareina moteris. Išsišiepusi iki ausų, visa tokia laiminga! Ką ji čia sau sugalvojo? Nežino gal vietinių tradicijų? Kad ir kaip gerai gyventum, negali išsiduoti. O ji eina ir šypsosi. Ir kaip man nereaguot? Sureaguoju! Pabambu biški. Turi žinot, kad nereikia taip. O juokingiausia, kad aš nervojuos, o visi man šypsosi ir šnekina. Niekas netiki, kad aš rimtai! O žinot, kodėl netiki? Nes visu kitu laiku varinėju išsišiepęs iki ausų. Iš esmės esu patenkintas gyvenimu šuo, linksmutis. Man faina! Gyvent faina, varinėt faina, glaustytis prie mylimo žmogaus faina, turėt tokių žmonių faina. Tik va tie nervai… Panos vakar pagalvojo, gal ne iš geros patirties tie mano nervai palaužti. Atvariau visas randuotas, į visus žiūriu tik viena akimi - panašu, kad kažkada turėjau kokį skaudų nutikimą, ir dabar nebeturiu šimtaprocentinio pasitikėjimo viskuo. Beeeet! Labai svarbus “bet” - aš labai imlus mokymuisi. Su manim užsiimant galima padėti tuos nervukus suvaldyti. Pavyzdžiui, varom į miestą, ten gi kiek objektų, kurie gali sunervinti: kiek klykiančių vaikų, kiek prastų vairuotojų, kiek žmonių (vasarą net Klaipėdoj jų netrūksta), o mes varinėjam mieste ir aš tik kelis kartus suainervinu dėl smulkmenų. Prasilenkiam su minia iš kruizinio laivo, jie čiauška man nežinoma kalba, o man viskas gerai, jokių nervų. Bet miesto šuo aš nesu. Šeimininkui, kuris mėgsta iššūkius ir nori dirbti su savo šuniu, taip, būčiau puikus pasirinkimas gyventi miesto sąlygom. Bet tam, kuris tokių iššūkių nenori, kuris nori nesukdamas galvos visur imti savo šunį, nebijodamas, kad jam kažkur kažkas nepatiks, aš būčiau per sunkus. Todėl man ramesnė aplinka būtų geresnis pasirinkimas. Bet ne tinginiavimas vienam kieme visą gyvenimą. Vien nuo nesikeičiančių arų šniukštinėjimo nervai galiausiai paimtų bet kam, net Halui. Tai žodžiu, ieškau žmogaus, kuris mėgsta laiką leisti ten, kur ramu, ir kuriam labai reikia mylinčio šuns draugijos. ____________________________________
Zobrazeno před 5 měsíci
