Adoptujte Cani al traino
Kříženec · Neznámo · Štěně · 4 měsíce
Výzkum Apaca o světě kočičích sportů pokračuje s některými disciplínami, které mohou být neznámé neodborníkům. Na rozdíl od agility nebo výchovy pravděpodobně méně lidí zná bikejoring, skijoring, scootering, canicross, kočičí turistiku nebo saně. Jsou to všechny aktivity spojené s fyzickým cvičením společně s psem, který je zařazen. Trénink probíhá osobou spolu se zvířetem, zapojenou do běhu vykonaného různými prostředky. Bikejoring používá horské kolo, na kterém se správce pohybuje po trase a sleduje tempo svého psa, který před ním šel, připojený k kolu. Skijoring a scootering jsou varianty bikejoringu, kdy se místo horského kola používají lyže nebo speciální skútr vhodný pro tuto účel. V canicrossu běží správce nohama, spojený s psem pásem, řetězem a žebříkem. Pomalejší verze canicrossu, provozovaná na horských trasách, je kočičí turistika. Pes dostává konkrétní trénink, který učí, jak se správně pohybovat před svým majitelem: například tahání zátěže vhodné pro situaci a charakteristiky zvířete, ale stále nepohodlného předmětu, který pes musí naučit nést podle pokynů instruktora. Jakmile se tento chování naučí, zátěž se stane samotným majitelem. Pes vybraný pro tento typ manipulace nesmí být příliš malý nebo kučerka. Skutečně i v tomto případě musí být vztah mezi nimi harmonický a hluboký, správa společného běhu vyvážená a respektující, s důrazem na péči o psa. Možná je potřeba samostatná diskuse o sleddog. Dnes se také stal sportovní disciplínou pro psy, ale jeho původ je starověký a sahá do doby, kdy severní populace používaly saně tažené husky týmy jako jediný možný dopravní prostředek ke křížení obrovských ledových a sněhových území svých oblastí. V té době bylo závislost na síle psů nezbytné pro přežití, dosáhnout osídlených oblastí a zajistit přepravu potravin a léků. Jak se vypráví o hrdinském činu slavného Balta a jeho kočičích a lidských společníků, kteří v roce 1925 díky relaci psích saní dokázali donést potřebnou protitoxin bojovat proti diphtherii v odlehlém aljašském městě, jinak nedostupné. Příběh z minulosti, který nám může pomoci vzpomenout si na jinou, nekompetitivní stránku spolupráce mezi psy a lidmi.
Přečíst původní (it)
L’indagine di Apaca sul mondo degli sport cinofili continua con alcune discipline che forse risulteranno sconosciute ai non addetti ai lavori. Diversamente dall’agility dog o dall’obedience, infatti, probabilmente molte meno persone avranno sentito parlare di bikejoring, skijoring, scootering, canicross, dog trekking o sleddog. Sono tutte attività che prevedono di fare esercizio fisico insieme a un can al traino. L’allenamento viene svolto dall’uomo insieme all’animale, impegnati in una corsa prodotta da svariati mezzi. Il bikejoring si avvale della mountain bike, in sella alla quale il conduttore si avventura su percorsi e tracciati seguendo il ritmo del proprio cane, che trotta davanti a lui, legato alla bicicletta. Lo skijoring e lo scootering sono varianti del bikejorng, dove vengono utilizzati gli sci oppure un monopattino, specifico e adatto allo scopo, al posto della mountain bike. Nel canicross invece il conduttore corre a piedi assicurato al cane attraverso cintura, guinzaglio e pettorina. La versione lenta del canicross, praticata sui sentieri di montagna, è invece il dog trekking. Il cane riceve una determinata preparazione che gli insegna come muoversi correttamente davanti al padrone: per esempio tirando un peso, adeguato alla situazione e alle particolarità dell’animale, ma che è pur sempre un oggetto ingombrante che il cane deve imparare a trasportare seguendo i comandi dell’istruttore. Una volta assimilato il comportamento, il peso diventerà il padrone stesso. Il cane scelto per questo tipo di conduzione, va da sé, non potrà essere di taglia troppo piccola oppure un cucciolo. Vero è che, anche in questo caso, l’affiatamento fra i due deve essere armonioso e profondo, la gestione della corsa collaborativa e bilanciata per rispettare e mettere al primo posto il benessere del cane. Un discorso a parte merita forse lo sleddog. Oggi anch’esso è diventato una disciplina sportiva cinofila ma le sue origini sono antiche, risalgono ai tempi in cui le popolazioni nordiche utilizzavano slitte tirate da mute di husky come unico veicolo possibile per attraversare le immense distese ghiacciate e innevate dei loro territori. In quel caso avvalersi della forza dei cani era necessario alla sopravvivenza, per raggiungere i luoghi abitati e garantire il trasporto di cibo e medicinali. Come racconta l’impresa del celebre Balto e dei suoi compagni canini e umani, che nel 1925, grazie a una staffetta di slitte tirate dai cani, riuscirono a portare l’antitossina necessaria a combattere la difterite in una cittadina dell’Alaska altrimenti irraggiungibile. Una vicenda che appartiene al passato ma che può aiutarci a ricordare un altro aspetto, non agonistico, della cooperazione fra cani e uomini.
Zobrazeno před 4 měsíci
