Adoptujte Il cane ha un grande impatto ambientale
Kříženec · Neznámo · Štěně · Věk neznámý
Ale je opravdu výhodné pro vědu a environmentální hnutí ukazovat prstem na volbu mít psa? Ti, kteří se starají o životní prostředí, přírodu, zvířata, Zemi a dokonce i budoucnost druhů, včetně lidí, nejprve se sami sebe ptají, jaké opatření by mohli podniknout, aby proti změně klimatu činili. Recyklace je jistě každodenní činností, kterou tito lidé provádějí nejčastěji, stejně jako ti, kteří konzumují potraviny bez kilometrů, nahrazují tradiční žárovky nízkou spotřebou a pokud si to dovolí, nahradí také zdroje energie ve svém domě. Přestože podle mnoha environmentálních zpráv většina těchto „moudrých“ chování – včetně recyklace – má velkou etickou hodnotu, ale má malý dopad na emise (přibližně 10 % celkových) pokud nejsou doplněny veřejnými politikami, což málo lidí ví a opakovaně se uvádí jako varování, je skutečnost, že mít psa je jedním z největších environmentálně významných rozhodnutí, spolu s cestováním letecky a používáním neobnovitelné energie. Proč ale psi znečišťují tak moc? Odpověď je jasná: protože miliardy rodin mají jednoho nebo více psoů, a všichni jedí maso, produkované zvířaty (hlavně dobytka), která uvolňují metan, dále jsou chovány na pozemcích, často nelegálně vyhnaných lesů. Nezáleží na tom, že jednotlivé chování nemají význam: vše, co děláme pro snížení emisí, je pro životní prostředí užitečné, ale existují účinnější nebo méně účinné jednotlivé příspěvky, a čtyři nejvýznamnější jsou snížení cestování letecky, volba obnovitelné energie, změna způsobu dopravy (např. snížení používání aut) a omezení spotřeby masa, zejména hovězího: ale hlavní roli ve celkových antropogenních emisích hraje chov dobytka, jelikož je odpovědný za asi 35 % emisí skleníkových plynů. Takže, zda někdo, kdo má psa (masožrouta), nutně cítí, že je nepřítelem životního prostředí? Nelze poskytnout jedinou odpověď. V přísném číselném smyslu není závěr vědců o dopadech stravy pro psy na emise, skutečně jednoduchý, i když někteří poznamenávají, že většina zvířecí potravy je vyráběna pomocí vedlejších produktů z lidské potravinářské výroby a proto by výpočet emisí z psové potravy ve skutečnosti výsledkem byl „dvojnásobné účtování“ emisí. Existují pak úpravy, které lze provést, především změna stravy rodinných psoů: ne tolik na vegetariánskou stravu (což způsobuje etologické otázky), ale na „nizkou oxid uhličitý“ maso (husy, hmyz apod.), což je skutečně jedna z nejúčinnějších akcí, které sami vědci doporučují ke snížení dopadu psů na emise. Jsou také pozitivní efekty, které se nepočítají, ale často se objevují u těch, kdo mají psa, jako například pravděpodobně méně cestování nebo větší pozornost k okolnímu prostředí během procházek, faktor, který nelze podceňovat pro přijetí virtuózních chování. Navíc nové evropské studie spočítaly, že strava průměrného psa nemá, jak se dříve myslelo, uhlíkovou stopu srovnatelnou s SUV, ale je skutečně mnohem nižší, odhadovaná kolem 7 % celkové uhlíkové stopy průměrného obyvatele EU. Ale stačí všechno toto, aby ti, kteří žijí s psem, byli zbaveni obvinění „znečišťování“? Toto obvinění je hlavně vyvozeno těmi, kteří nemají rádi psy nebo je považují za „vinné“ za náhradu dětí v životě lidí, ale může pocházet také ze extrémního environmentálního hnutí, které vyžaduje moudré jednotlivé chování, i když lidem odebírá chuť hlasovat a kampanjovat pro změnu veřejných politik, firemních praktik nebo sociálních norm. „Naše činy, které podnikáme, abychom zvládli klimatickou krizi, mohou být částečně motivovány tím, jak snadné se jim zdají nebo jak účinné je považujeme, ale každé naše rozhodnutí je také motivováno tím, co nám dodává radost“, napsala Claire Elise Thompson v článku na Grist, který byl opět publikován Internazionale dne 2. ledna 2026. „Je to základní prvek, který nám umožňuje zůstat oddanými a odolnými v boji za lepší budoucnost. V tomto smyslu mají vysoké emise aktivity, jako je chov psa, hodnotu, která přesahuje jejich váhu v emisích.“ Shrnutí americká novinářka: „myšlenka nikdy neadoptovat psa… zní jako velký obětování… a smutek, který cítím při myšlence o budoucnosti bez psoů, signalizuje další důležitý faktor při diskuzi o motivaci boje za klimato: radost,“ tedy intenzivní a příjemné emoce schopné motivovat chování. Koncepce nepochopená částí environmentálního hnutí, ale dobře pochopená ropnými společnostmi, mezinárodními korporacemi a jejich politickými přáteli, kteří prezentují obnovení výroby fosilních paliv jako jediné, které dokáže „radost“ dát mnoha majitelům dieselových vozidel (a ne elektromobilů) nebo plynových sporáků (a ne indukčních) najednou cítící se již „znečišťovateli“, ale hráči stability a cen energie, pro které mohou být i klimatická
Přečíst původní (it)
Ma è davvero conveniente per la scienza e per l’ambientalismo puntare il dito sulla scelta di avere un cane? Chi ha a cuore l’ambiente, la natura, gli animali, la Terra e anche il futuro delle specie, compresa quella umana, interroga anzitutto se stesso sulle azioni che potrebbe compiere per contrastare il cambiamento climatico. Il riciclo è senz’altro l’azione quotidiana che più viene compiuta da queste persone, le stesse che consumano cibo a chilometri zero, cambiano le lampadine tradizionali con quelle a basso consumo e, potendoselo permettere, sostituiscono anche le fonti di energia della casa. A prescindere dal fatto che, secondo molti rapporti sull’ambiente, la maggior parte di questi comportamenti “virtuosi” – riciclo compreso – hanno un alto valore etico ma scarsa incidenza sulle emissioni (circa il 10% del totale) se non sono accompagnati da politiche pubbliche, ciò che pochi sanno e che viene riproposto ciclicamente come monito è il fatto che avere un cane è una delle scelte in assoluto più impattanti sull’ambiente, insieme ai voli aerei e all’impiego di energia non rinnovabile. Ma perché i cani inquinerebbero così tanto? La risposta è ovvia: perché sono miliardi le famiglie che hanno uno o più cani e tutti mangiano carne, che è prodotta da animali (soprattutto bovini) che rilasciano metano e, per di più, vengono allevati in terreni disboscati spesso illegalmente. Non che i comportamenti individuali non servano: tutto ciò che facciamo per ridurre le emissioni è utile all’ambiente, ma ci sono contributi individuali più o meno efficaci e i quattro maggiormente significativi sono ridurre i voli, scegliere energia rinnovabile, cambiare le modalità di trasporto (ad esempio riducendo l’uso dell’auto) e limitare il consumo di carne, soprattutto bovina: ma sono soprattutto gli allevamenti di bestiame ad avere un ruolo importante nelle emissioni antropiche totali dato che sono responsabili di circa il 35% delle emissioni di gas ad effetto serra. Quindi chi si accompagna a un cane (carnivoro) deve per forza sentirsi un nemico dell'ambiente? Non c’è una sola risposta possibile. In termini strettamente numerici, la conclusione degli scienziati sull’impatto che l’alimentazione dei cani ha sulle emissioni non è, infatti, banale, anche se qualcuno fa notare che gran parte del cibo per animali è prodotta usando sottoprodotti dell'industria alimentare umana e, perciò, il calcolo sull’alimentazione canina produrrebbe di fatto una “doppia contabilizzazione” delle emissioni. Ci sono, poi, aggiustamenti da poter mettere in campo, primo tra tutti cambiare l’alimentazione dei cani di famiglia: passare non tanto a una dieta vegetariana (che pone interrogativi etologici) quanto a “carni a minore intensità di carbonio” (tacchino, insetti, ecc.) che addirittura è una delle azioni indicate come più efficaci dagli stessi ricercatori per ridurre l’impatto della presenza dei cani sulle emissioni. Ci sono poi gli effetti (positivi) non calcolati ma spesso presenti in chi si accompagna a un cane, come presumibilmente viaggiare meno o durante le passeggiate prestare maggiore attenzione all’ambiente circostante, un fattore non da poco per assumere comportamenti virtuosi. Non solo, ma recenti studi europei hanno calcolato che l'alimentazione di un cane medio non ha, come si pensava, un'impronta di carbonio paragonabile a quella di un SUV, ma sia in realtà molto inferiore, stimabile intorno al 7% dell'impronta di carbonio totale di un cittadino medio dell'UE. Ma tutto questo basta a sottrarre coloro che vivono con un cane dall’accusa di “inquinare”? E' un’accusa mossa soprattutto da chi non ama i cani o li ritiene addirittura “colpevoli” di aver sostituito i neonati nelle vite delle persone, ma che può provenire anche da quell’ambientalismo estremo che pretende comportamenti virtuosi individuali anche quando fanno perdere alle persone la voglia di votare e militare per cambiare le politiche pubbliche, le pratiche aziendali o le norme sociali. “Le azioni che mettiamo in pratica per cercare di mitigare la crisi climatica – scrive Claire Elise Thompson in un articolo su Grist ripreso da Internazionale del 2 gennaio 2026 – possono essere motivate in parte da quanto ci risultano facili o da quanto le riteniamo efficaci, ma ogni nostra scelta è anche motivata da ciò che ci dà gioia. È un elemento essenziale per rimanere impegnati e resilienti nella lotta per un futuro migliore. In questo senso, attività ad alta intensità di carbonio come possedere un cane hanno un valore che va al di là del loro peso in termini di emissioni”. In sostanza, sottolinea la giornalista statunitense “l’idea di non adottare mai un cane (…) mi sembra un sacrificio immenso (…) e la tristezza che provo al pensiero di un futuro senza cani mi segnala un altro fattore importante quando si parla di motivazione per impegnarsi a difendere il clima: la gioia”, vale a dire un’emozione intensa e piacevole in grado di motivare i comportamenti. Un concetto non capito da parte di una fetta del movimento ambientalista, ma ben compreso, invece, dai petrolieri, dalle multinazionali e dai politici loro amici, che stanno spacciando la ripresa della produzione di combustibili fossili come la sola in grado di dare “gioia” ai molti possessori di auto a gasolio (e non elettriche) o di fornelli a gas (e non ad induzione) che improvvisamente non si sentono più “inquinatori”, ma attori di una stabilità energetica e dei prezzi in nome della quale si possono far saltare anche gli accordi sul clima! Dunque, ringraziamo i cani di esserci nelle nostre vite e di darci la “gioia” che, ogni giorno, ci aiuta a praticare i nostri piccoli comportamenti utili all'ambiente.
Zobrazeno před 4 měsíci
