Adoptujte Il prezzo di vivere più a lungo
Kříženec · Neznámo · Dospělý · 8 roky
Elixír pro dlouhý život pro psy. V minulém století americká spisovatelka Agnes Sligh Turnbull výstižně vyjádřila lítost mnoha lidí, že „život psů je příliš krátký“. Pak veterinární a etologické vědy zaznamenaly výjimečný rozvoj a věci se zlepšily, ale nízká délka života zůstává u psů jako „jejich jediná opravdová chyba“. Avšak elixír pro dlouhý život může mít jméno: Igf-1, hormon, který tým z americké biotechnologické společnosti studuje a experimentuje, aby zjistil spojitost mezi jeho hladinami v krevním oběhu a délkou života psů. Cílem (zřejmě s ekonomickou hodnotou) je prodloužit život velkých a obrovských plemen psů, jejichž očekávaný věk je kolem 8 let, ale také zvýšit délku života středních plemen, která žijí průměrně asi 15 let. U malých plemen však jejich genetika již zajišťuje toto, protože hormon Igf-1 je v ní nízký, což umožňuje dosažení nebo dokonce překročení 20 let věku. Tedy cílem výzkumu je vytvořit lék schopný snížit hladiny Igf-1 jak u velkých psů, tak u starších. Americká firma očekává příchod tohoto léku na trh do roku 2025. Igf-1 (nebo somatomedin) je silný faktor růstu buněk a je součástí skupiny hormonů (peptidů), které jsou středem studií a debat kvůli svému dopadu, jež ještě není plně objasněn, na život savců: u lidí se diskutuje v souvislosti s mnoha onemocněními orgánů a neurodegenerativními onemocněními (například ALS), ale také jednoduše o postoj za nebo proti konzumaci mléčných výrobků, potravin, ve kterých je insulínový podobný růstový faktor (IGF-1) mezi hormony, které mohou podpořit stárnutí nebo způsobit rakovinu. Proto v případě výzkumu prodloužení životnosti psů je pravděpodobné, že mezi hlavními problémy nebude pouze cena tohoto léku – faktor, který se jeví jako hlavní překážka pro terapeutické použití v medicíně lidské – ale také etické a kulturní otázky, které bude třeba řešit a vyřešit, jako například ty související s náklady/výhodami prodlouženého života pro psa a nejen pro jednotlivého člověka. V současnosti tedy jedinou věcí, kterou opravdu je třeba zvážit a zamyslet se nad ní, je věnovat se svému psu (nebo kočce, nebo ferretovi nebo králíčku), aby se zlepšila kvalita existence zaručená genetikou, která však může být poškozena kontextem, ve kterém žije (potrava, péče, fyzické i mentální zdraví): závazek, který musíme splnit nejen v době, kdy je mladý, silný a krásný, ale celou dobu, kdy je přítomen v našem životě, až do smrti.
Přečíst původní (it)
Un elisir di lunga vita per i cani Nel secolo scorso, la scrittrice americana Agnes Sligh Turnbull aveva ben espresso il rammarico di tanti umani sul fatto che “la vita dei cani è troppo breve”. Poi le scienze veterinarie ed etologiche hanno registrato uno sviluppo eccezionale e le cose sono migliorate, ma la bassa longevità è rimasta per i cani ancora “la loro unica, vera colpa”. Ma l'elisir di lunga vita potrebbe avere un nome: Igf-1, ossia l’ormone che un’equipe di una società biotecnologica statunitense sta studiando e sperimentando per stabilire la correlazione tra i suoi livelli in circolazione e la longevità dei cani. L’obiettivo (ovviamente con valenza economica) è di prolungare la vita soprattutto ai cani di taglia grande e gigante, che hanno aspettative di vita intorno agli 8 anni, ma anche di aumentare quella dei cani di taglia media che mediamente vivono più o meno 15 anni. Per i piccoli, invece, ci pensa già la loro genetica, che fa sì che l’ormone Igf-1 sia presente a livelli bassi, col risultato di far loro raggiungere e superare anche i 20 anni di vita. La ricerca punta, dunque, a creare un farmaco in grado di ridurre i livelli di Igf-1 sia nei cani di taglia grande, sia in quelli anziani e la società statunitense prevede l’arrivo del farmaco sul mercato nel 2025. L’Igf-1 (o somatomedina) è un potente fattore di crescita cellulare e fa parte di quel gruppo di ormoni (peptidi) che sono al centro di studi e dibattiti per il loro effetto, non ancora del tutto chiarito, sulla vita dei mammiferi: per l’uomo se ne parla con riferimento a molte malattie degli organi e a quelle neurodegenerative (come la SLA ad esempio), ma anche semplicemente per schierarsi a favore o contro il consumo di latte e latticini, alimenti in cui il fattore di crescita insulino-simile (IGF-1) è tra gli ormoni presenti in grado di sostenere l'invecchiamento ovvero di provocare il cancro. Dunque, anche nel caso della ricerca sull’aumento della longevità dei cani, è probabile che tra i problemi principali non ci sarà solo il prezzo di questo farmaco – fattore che sembra essere l’ostacolo principale nell’uso terapeutico in ambito umano – ma anche questioni di tipo etico e culturale che andranno affrontate e risolte, come, ad esempio, quella relativa ai costi/benefici della vita prolungata per il cane e non soltanto per l'umano di turno. Al momento, quindi, l’unica cosa a cui davvero pensare e su cui davvero riflettere è di impegnarsi col proprio cane (o gatto, o furetto o coniglio) a migliorare la qualità dell' esistenza a lui garantita da una genetica che potrebbe però essere compromessa dal contesto in cui vive (alimenti, cure, benessere fisico e mentale): un impegno che va assolto non solo quando è giovane, forte e bello, ma per tutto il tempo della sua presenza nella nostra vita, ossia finchè…morte non ci separi.
Zobrazeno před 5 měsíci
